Je to kvalitní hokejista. Inteligentní a hodný kluk, který se vydal na složitou cestu k NHL. Byl jsem moc rád, že pozvání na náš pravidelný stream přijal Honza Myšák, který o NHL momentálně bojuje na farmě organizace Anaheim Ducks. Je obdivuhodné, jakou má výdrž. Honzu jsem vedl v juniorské reprezentaci ČRU20 a společně jsme zavzpomínali na šampionát, rozebrali nároky na mladé hráče v zámoří nebo i jeho budoucnost. Záznam si lze přehrát na mém Instagramu a zde jsem vypíchl pár zajímavých témat.
Společný juniorský šampionát v Ostravě před pěti lety
Jak to vidím já: Honza si místo v týmu vybojoval. Jako trenéři jsme věděli, že nám může pomoct. Vnesl do naší hry drajv, i když byl v kabině nejmladší. Mistrovství světa mu sedlo. I když jsme jako trenéři těžce vstřebávali čtvrtfinálové vyřazení ze Švédy, Honza nás nezklamal.
Jak to vidí Honza: Pana Varaďu definuji jako trenéra, který dokáže ze všech hráčů dostat maximum. Je to občas nepříjemné a hráč někdy slyší, co nechce. Je to ale k užitku a na trenéra mám jen suprové vzpomínky.
Reprezentace do 20 let bez zástupu hráčů z českých soutěží
Jak to vidí Honza: Můj názor je takový, že spousta kluků jde raději v mladém věku zkusit kanadskou juniorku. Je to velká příležitost. Existuje dostatek týmů a Češi jsou mimo Kanaďany a Američany nejčastější národností v soutěži. Byl to i můj případ, že jsem se šel porvat o draft a NHL.
Jak to vidím já: Trenéři chtějí na šampionát vytvořit co nejvíce konkurenceschopný výběr, nikdo se na turnaj nejede pouze zúčastnit. V extralize ale chybí kvalitní mladí hráči, ze kterých by se postavil tým. Mladí kluci jsou vesměs všichni pryč, zůstává tu minimum hráčů. Souvisí to se špatným nastavením mládežnických soutěží. V nich se pořád něco mění a zkouší, mnohdy z toho kroutím očima. Víc mi to ale nenáleží komentovat, je to práce a vizitka svazu.
Tlak na teenagery v dospělém hokeji
Jak to vidí Honza: Při zpětném pohledu si říkám, že jsem jako šestnáctiletý hráč nastupující do extraligy dostával velký mediální prostor, což byl přestřel. Až moc se o mně mluvilo, udělal jsem dost rozhovorů, navštívil jsem talkshow, přijeli za mnou i redaktoři z Blesku. Byla to šílenost a s klubem jsme to později regulovali. Tlak byl, v zámoří jsem si spíš zvykal na nové hokejové věci. Další okolnosti jsem uměl od hokeje oddělovat.
Jak to vidím já: V podobných situacích bych komunikoval se samotným hráčem i tiskovým mluvčím, kdy je a není dobré udělat rozhovor. Je nutné podobné věci brzdit a umět rozlišovat. Mladý kluk se potřebuje soustředit na hokej a podobné věci by neměly odvádět jeho pozornost a nastavení. Věřím, že i Honza se s tím naučil pracovat. Vždy záleží také na povaze hráče.
Vzpomínky na naše nedostatky po příchodu do zámoří
Jak to vidím já: Možná to dnes zní zvláštně, ale jako mladému se mi moc nechtělo hrát směrem dozadu. Hrál jsem křídlo a říkal si, že od bránění je na ledě přece centr. Vyprofiloval jsem se ale v úplně jiného hráče, bez toho bych možná nikdy NHL nehrál. Chtěl jsem dávat góly a myslel, že je to jediná cesta, jak se do ní dostat. Podstupoval jsem na počátku muka, neuměl jsem dobře anglicky. Nyní to mají mladší trošičku jednodušší a mají možnosti.
Jak to vidí Honza: Když si vzpomenu na první zápas v kanadské juniorce, dvakrát jsem krvácel z obličeje. Dostal jsem ránu u mantinelu. Nečekal jsem, že to bude tak tvrdé. Moc se mi k mantinelům nechtělo, ale dnes jsem se dostal do stavu, že chodím přesně do míst, kde to bolí a kam se ostatním nechce. Je to nepříjemné, ale vyplácí se to.
Rozkoukávání v záložních týmech NHL
Jak to vidí Honza: První rok byl hodně těžký. Přišel jsem na farmu Montrealu a trenér mi řekl, že jestli chci hrát v NHL, můžu hrát jedině ve čtvrté lajně. Snášel jsem to těžce. Taky jsem se zranil, dvanáct týdnů jsem měl přetrhané vazy v kotníku. Druhý rok byl lepší, zamakal jsem a vybojoval si čas na ledě. Trenér mi začal důvěřovat, byl jsem druhý nejlepší střelec týmu. Jenže potom přišla výměna do Kalifornie.
Jak to vidím já: Honzu vnímám jako kvalitního hráče, který čtyři roky čeká na šanci. Je obdivuhodné, jakou má odhodlanost, výdrž a vášeň. Chce všem ukázat, že na to má. Vybavuji si, jak jsem já hrál na farmě Buffala v Rochesteru. Pamatuji si, jak jsem cítil křivdu, když povolali někoho jiného do NHL. Není to jednoduché. V první sezoně jsem dal dvacet gólů na farmě a ve druhé třicet, ale až o Vánocích mi přišla pozvánka do prvního týmu, kde jsem pak už i konečně zůstal. Přidělili mi v ní však jinou roli, ale já moc toužil udržet se v NHL, akceptoval jsem ji.
Naše vzory
Jak to vidí Honza: Každý den hodně koukám na NHL. Nemám vyloženě favorita, ale nejvíc se mi líbí pozorovat Crosbyho, se kterým bych se nechtěl srovnávat. Má skoro čtyřicet let, ale hraje parádně. Spíš koukám na hráče, kteří jsou rychlí, dynamičtí. Taky nejsem velikán, takže spíš pozoruji podobné typy v NHL.
Jak to vidím já: Žil jsem v tom, že chci být jako Wayne Gretzky nebo Mario Lemiuex. Jsou to sny, které se těžko uvádí do reality. V zámoří vám řeknou: Chlape, takhle fungovat nebudeš! My v tobě vidíme jiného hráče. Mám v hlavě jméno Wendela Clarka, který hrával za Toronto. Byl to zarostlý brousek, který uměl dát gól. V NHL jsem si podobnou hru vzal za svou, když jsem nastupoval ve třetí pětce.
Kde budeme za tři roky
Jak to vidí Honza: Doufám, že budu v NHL! Hrozně těžko se ale něco odhaduje a plánuje, po sezoně mi v Anaheimu končí smlouva. O NHL budu bojovat tak dlouho, dokud to bude možné. Je co zlepšovat a na čem pracovat. Není ale vyloučené, že příští rok odejdu do Evropy. Stát se může všechno.
Jak to vidím já: Honza bude stát před těžkými rozhodnutími, která určitě probere se svými blízkými. Každý hokejově nedozraje ve 22 letech, může to být i později. A já? Rád bych u hokeje dál zůstal. Patří ke mně a cítím, že mě naplňuje i v trenérské roli. A třeba nás hokejový život svede jednou dohromady s Honzou a budeme v jednom týmu.
