Byla to sezona, které jsem se po dlouhých letech neúčastnil jako hráč ani jako trenér. Extraligu jsem ale pozorně sledoval a moc mě bavila, byla letos extrémně vyrovnaná.
Viděl jsem i nedávné vyhlášení nejlepších hráčů a osobností. A přemýšlel jsem, koho bych ocenil, kdybych byl v roli porotce já.
Nejlepší hráč
I když neodehrál kompletní sezonu, byl nejvíce vidět. Kdyby ji v extralize strávil celou, věřím, že ostatní převálcuje. Když ho srovnám s konkurencí, vyčnívá. Lukáš Sedlák je pro mě vítězem.
Nejlepší hráč play off
Zvolil bych Daniela Voženílka, kterému jsem moc přál titul. Stejně jako některým dalším klukům z Třince jsem posílal gratulace a zrovna od Dana mi přišla milá odpověď. Můžeme například polemizovat, zda by tuhle cenu neměl získat Ondřej Kacetl, ale Dan dokázal zvednout svoji hru v play off na úplně jinou úroveň. V tom je neskutečný. Takový typ hráčů si přejete mít v sestavě.
Nejlepší brankář
Marek Mazanec chytal stabilně dobře v základní části. Aleš Stezka zamířil do NHL, ale myslím, že neměl až tak vyrovnané výkony. Mezi gólmany je to hodně vyrovnané, ale možná překvapím a za toho nejlepšího v základní části označím Henriho Kiviaha. V mých očích to byl on, kdo měl velikou zásluhu na tom, že se Hradec umístil v první čtyřce po základní části. A v play off už vynikala jiná jména.
Nejlepší obránce
Pamatoval jsem si ho jako trenér, když ještě hrával za Litvínov, kde ještě tak dobrý nebyl. Po přesunu do Liberce, ale Uvis Janis Balinskis udělal obrovský pokrok. Směrem dopředu uměl věci, co jiní nedokázali. Byl sebevědomý, dával dost gólů. Na konci ledna jsem ho viděl naživo i z tribuny a říkal jsem si, že tenhle kluk nemá v extralize co dělat. Nespletl jsem. Podepsal smlouvu s týmem NHL.
Nejlepší trenér
Vždycky se mi těžko hodnotí práce kolegů, ale zkusím to. Napadají mě dvě jména. Miloš Holaň, u něhož převažuje práce v základní částí. A druhý je Tomáš Martinec, který si naopak lépe poradil s play off, kde mu navíc vypadlo několik zraněných hráčů. Pokud ale hodnotím komplexně celou sezonu, musím k nim přiřadit za play-off i Zdeňka Motáka, který si z nich prošel asi nejtěžším obdobím. Týmu se nedařilo, fanoušci byli proti němu, ale nakonec dovedl tým k úspěchu.
Objev sezony
Přiklonil bych se k Eduardovi Šalému. Trochu jsem se divil, že po mistrovství světa do 20 let se ještě vrátil do extraligy, kde byl z mladých hráčů vidět nejvíc. Uhrál poměrně dost bodů. Věřím, že má našlápnuto k povedené kariéře.
Nejlepší rozhodčí
Rád bych vyzdvihl Antonína Jeřábka. Sice jsem sezonu nebyl na extraligové střídačce, ale pamatuji si, že když byl v akci on, necítil jsem z něj žádnou nervozitu a nejistotu v jeho rozhodnutích. Navíc jako trenér víte, co od něj očekávat. Má výborný pohled na hru, umí vyhodnotit situaci. Podle mě je to top rozhodčí a je mi líto, že takhle kvalitních rozhodčích nemáme víc. Často se bavíme, aby byla lepší výkonnost hráčů, ale měli bychom se dívat i na rozhodčí. Bez jejich přispění nepůjde český hokej zvednout.
Cena za oddanost
Napadá mě Jan Kolář z Pardubic. Veterán, který toho má hodně za sebou. Sezonu promarodil, měl zlomeniny, hrál s ochrannou maskou. I když výkonnostně není na úrovni jako před několika lety, snaží se a drží. Ještě bych rád zmínil Jakuba Lva. Odehrál rekordní počet zápasů v řadě, je to až neskutečné, zcela jistě za tu dlouhou rekordní dobu musel bojovat s drobnými zraněními, nemocemi, za což i on zaslouží obdiv.
