Rok bez trénování končí. A dal mi strašně moc. Teď se ale nemůžu dočkat, až budu znovu trénovat.
V uplynulých dvanácti měsících jsem jen neseděl doma v křesle, měl jsem možnost studovat a navštěvovat semináře, sledovat hráče, jezdil jsem na stáže, byl jsem ve Finsku, dvakrát v Americe, kde jsem měl díky kariéře v NHL přístup absolutně ke všemu, strašně moc mi to dalo. V sezóně na tohle čas není, využil jsem tu pauzu dokonale. Samozřejmě jsem měl i víc času na rodinu, odpočinul jsem si, získal jsem odstup a neskutečně si ten rok užil.
A tohle všechno, nadhled, nové poznatky, zkušenosti, drajv a obrovskou chuť znovu vítězit, chci teď dát svým hráčům a novému týmu – Pardubicím. Moc se těším a děkuji vedení klubu za důvěru.
Pardubice letos oslavily 100 let, vyhrály spoustu titulů, je to tradiční klub, hokejová bašta, vychovali obrovský počet reprezentantů, v české hokejové historii zanechaly nesmazatelnou stopu. Prošly si i těžšími obdobími, ale s příchodem Petra Dědka se stabilizovaly a mají ambici hrát o úplný vrchol. Mají skvělé fanoušky, kteří chodí v hojném počtu, bouřlivě fandí. Být fanouškem Pardubic je kult. Já jako soupeř, v Pardubicích vždycky strašně rád hrál i trénoval, byla tu pokaždé výborná atmosféra, těším se, že ji teď zažiji jako domácí.
Hráči mají ještě pár týdnů zasloužené volno, ale já už začínám tvrdě makat, abychom byli na sezónu dokonale připraveni.