Bez internetu, webových stránek, různých on-line databází a možná i sociálních sítí si už v současné době nedokážeme náš běžný život představit. Jakým způsobem ale lze využít tohoto multimediálního prostoru k trenérské činnosti? Právě to je téma mého dalšího článku.
Internet obecně vnímám jako obrovskou pomoc. Ať už se to týká statistik, různých sledovaných ukazatelů, které vám v krátké časové době dodají spoustu cenných informací, nebo komentářů hráčů či trenérů na hru, utkání a týmy, se kterými „válčíte“ o cenné body do tabulky ELH. Pro naši práci je úplně fantastický a otevřel nám určitě nové obzory.
U nás v Ocelářích, ale nejspíš tomu tak bude i v jiných extraligových klubech, je pochopitelně internet hodně spojený s prací video-kouče. Během krátké doby jsem díky tomu schopen zhlédnout nejdůležitější situace v zápase, sestřihy, mohu se podívat na mnou požadované a potřebné statistiky a udělat okamžitě rozbor soupeřovy hry a zároveň informace předat svým hráčům. Podívat se na to, jak se pohybují před brankou, jak cloní na brankovišti, jak útočí nebo brání. Pokud bych pochopitelně chtěl hlubší zpracování zápasu, to už má v gesci náš video-kouč, který připraví požadované utkání soupeře v totálním rozboru jeho hry. Dám mu instrukce, co má přesně udělat, jaký zápas, případně jeho část zpracovat v daných požadavcích. Obecně provázanost video-kouče s trenérským štábem musí fungovat tak, aby to obrovské množství informací a záběrů z videa bylo co nejuceleněji zpracováno ve prospěch nás všech. Já říkám, že oči video-trenéra jsou „mou druhou sadou očí“.
O práci našeho třineckého videokouče jsem naposledy psal v mém článku.
Tiskové konference nebo rozhovory jsou nedílnou součástí našeho hokejového života.
Jak využívat a naopak nepřeceňovat internet?
Když jsem před nějakými sedmi lety začínal trénovat, takový objem dat z internetu ještě k dispozici nebyl. Bylo to zejména o větší komunikaci s trenéry v rámci hokejového dění, ptal jsem se jich na soupeře, hráče, hru atd. Do toho se samozřejmě ještě připojovaly postřehy přátel nebo skautů, se kterými jsem neustále v kontaktu. Takto to vlastně fungovalo v hojné míře a myslím, že funguje i částečně doteď. Domluvil jsem si třeba návštěvu skauta na utkání, dostal od něj report na hráče nebo hru sledovaného týmu Bylo to tehdy dost i o telefonické komunikaci. Často se ke mně také materiály dostávaly poštou, např. výměnou usb nebo disků. Teď to samozřejmě nabralo obrovský spád, daleko více nám to usnadňuje život, ale věřím, že třeba za šest nebo sedm let se tyto možnosti zase posunou do míst, o kterých se nám zatím ani nesní.
Určitě se nabízí i tvrzení, že internet může hodně pomoci při výběru nového hráče do týmu. Já si ale myslím, že je to možná nyní i malinko komplikovanější. Těch dat je najednou spousta a není vždy snadné se v tom zorientovat. Osobně se hodně dívám i na mentální stránku hráčem jeho charakter, co všechno chce dokázat nebo jaká je jeho tréninková morálka. A to zkrátka z dat vyčíst nemůžete. Naopak se zde můžete dočíst nějakou pikantnost, jak se zachoval v určité situaci na ledě nebo mimo led během působení v ostatních týmech. Pořád je to ale o kontaktu a komunikaci s lidmi. Ptám se na zpětnou vazbu u daného hráče, jak ho vnímali jinde a jak se chová v různých situacích. To je pro mně velmi důležité vědět, než se pro hráče rozhodnu.
A jestli mi nějaká statistika při posuzování hráčů a jejich chování chybí? Zatím myslím, že ani ne. V dnešní době už je více méně měřitelné skoro vše a vždy záleží na samotném trenérovi, co je mu blízké a co on sám v hráčích preferuje. Co ho zajímá a co vnímá jako důležité. Moderní však je v některých sportech využití takzvaných sport-testerů. My je zatím aplikujeme především v tréninkovém procesu nebo v přípravných zápasech tak, abychom viděli, jak reagují na nastavenou okamžitou zátěž a jak jsou kondičně připraveni. Někdy třeba dáme sport-tester jen určitým hráčům, pokud se nám zdá, že fyzicky malinko pokulhávají za ostatními hráči nebo jsou po nějakém vážnějším zranění a do kondice se teprve třeba dostávají. I to se za posledních dvacet až třicet let obrovsky posunulo dopředu. Například fotbal jde nyní cestou sledování v podstatě každého kroku. V dresech se například objevují mikročipy a myslím si, že je to další věc, na kterou se v blízké budoucnosti budou statistické týmy v ledním hokeji také zaměřovat.
Vidět zápas na živo je lepší
Nicméně i když dnes máme v porovnání s minulými lety netušené možnosti, vidět zápas na živo je pro mně obrovský rozdíl. Na druhou stranu, aktuálně hrajeme co dva dny a je nereálné objíždět ostatní stadiony. Nedávno jsme ale cestovali do Hradce Králové, kde jsme měli utkání posunuté z úterka na středu tak, abychom si to mohl i spojit v rámci jednoho tripu Hradec – Chomutov (kde nás v pátek čekal souboj s Kladnem). A pochopitelně jsme početnou várku zápasů během úterý sledovali. Na Hokejce TV jsme sledovali třeba našeho příštího soupeře z Kladna, který hrál v Karlových Varech a v televizi na ČT4 zase běžel souboj mezi Plzní a Budějovicemi. I když jsme sami nehráli, žili jsme tím. Koneckonců, člověk hokej miluje a chtěl by se na něj dívat pořád.
Už o mně určitě všichni víte, že NHL je pro mě jasně nejlepší soutěží na světě. Snažím se z ní proto čerpat inspiraci také do své trenérské práce. Sleduji proto sestřihy z daného večera nebo z předešlého dne. Snažím se všímat si, jak řeší hráči nebo týmy v maximální rychlosti určité situace. Navíc zde můžete využít i velkého množství kamer a pohledů, což nepochybně také pomáhá správné hokejové analýze. Chceme určité prvky ze zámoří aplikovat i do naší hry. Záznamy stahujeme a hráčům je posléze ukazujeme. Jsou to věci, které k nám mohou dojít třeba až za x let, přece jenom v NHL jsou dál než my.
Kromě klasického internetu a webových portálů sleduji i další platformy. Využívám například portálu YouTube, dále u své práce používám InStat nebo Eliteprospect, kde je daný hráč sledován v různých ukazatelích. Na YouTube si prohlížím zejména rozhovory s hráči, sestřihy vstřelených branek nebo tréninkových metod, podle čehož třeba vnímám jak se daný hráč chová, jak vystupuje a co podle toho od něj mohu očekávat. Nicméně, na větší úroveň než YouTube bych určitě řadil zápasové sestřihy a podrobnější statistiky, které mají určitě větší váhu. Možná se při sledování objevím v některých videích na YouTube i já sám, ať už v hráčské nebo trenérské roli ☺.
Klukům věřím
Tématem posledních měsíců i roků jsou nepochybně sociální sítě. Kluky u nás v Ocelářích v tomto ohledu příliš nesleduji a plně jim důvěřuji. Věřím, že zveřejňují to, co je v mezích současného nastavení a chování společnosti. Kdyby však došlo na to, že tam třeba někdo zveřejní něco, co by nebylo úplně v souladu s nastaveného chování profesionálního sportovce naší organizace a idola mnohých dětí a hokejových fanoušků, asi bychom to museli interně řešit. Hráči poté pomoci a společně nastavit funkční prostředí, ve kterém se hráč i klub bude cítit komfortně.
Já sám funguji pouze na oficiálních stránkách na platformách Facebooku a Instagramu. Pokud jsou mi zaslány dotazy, podněty nebo komentáře, zpětně na to reaguji s jistým časovým posunem v návaznosti na svůj nabitý program, jinak ale sociální sítě nevyhledávám a sám se s nimi učím pomalu pracovat. Zároveň neustále apeluji i na kluky, aby vše regulovali, nebyli neustále „on-line“ nebo se snažili vyvarovat čtením negativních článků či komentářů. Přece jenom v době, kdy vám to jako hráči tolik nejde, se tam mohou objevovat různé články a komentáře, které by je mohly dostat ještě více dolů po psychické stránce. Na druhou stranu, žijeme v 21. století a úplně odprostit se od toho zkrátka nejde.
Tolik tedy můj další pohled na nezbytnou složku naší činnosti. Přeji vám krásný podzim, věřím v „babí léto„ ☺ a přeji si, abychom se v čím dál větším počtu potkávali u nás v naší třinecké Werk Areně.
