Na blogu jsem se rozhodl hostovat rozhovor s Daliborem Pailem, mým ocelářským video koučem, bez kterého se má práce hlavního trenéra neobejde. Dnešní článek vám tak nabízí pohled z druhé strany – jaký jsem v očích kolegy, se kterým spolupracuju poslední čtyři roky.
Vencu Varaďu jsem samozřejmě znal. Ne osobně, ale jako fanoušek českého hokeje jsem věděl, o koho se jedná. Proto jsem byl před čtyřmi lety taky dost nervózní, když jsem se tehdy chystal na přijímací pohovor do jeho týmu. Měl jsem z něho obrovský respekt a mám ho dodnes. Působil na mě klidně – určitě proto, abych se i já uklidnil, a přesně věděl, co od svého budoucího video trenéra očekává. Ostatně tak jako vždycky, nikdy ho nenachytáte nepřipraveného. Chtěl vědět, co už umím, co zvládám a narovinu mi řekl, že to bude časově extrémně náročná práce.
Nejspíš jsem měl tu výhodu, že jsem už předtím pracoval jako asistent tehdejšího video kouče (tímto zdravím na dálku Denise Havla do Vítkovic) a věděl jsem, co všechno tahle práce obnáší. Navíc jsem byl sám dva roky asistentem trenéra mládeže, k hokeji jsem měl vždycky blízko, takže práce video trenéra u profíků pro mě byla a je splněným snem.
Co přesně video kouč dělá? Dokumentuje každé utkání týmu a především připravuje video podklady pro trenéry. Vašek je určitě jedním z těch, kteří s videozáznamy pracují nejvíc. Je to nedílná součást jeho práce, a proto jsme spolu v kontaktu pořád. Dva dny před utkáním dostane připravené záznamy posledních dvou utkání soupeře plus záznam našeho posledního ocelářského utkání se soupeřem. Domluvili jsme se na konkrétních značkách (střela, regroup, forecheck, šance, založení z obranného pásma, hra v útočném pásmu a spousty dalších), které do videa vkládám a díky kterým se trenéři dokážou v utkání rychleji zorientovat nebo si přehrát konkrétní úseky a situace.
Z pozice video kouče si nejvíc užívám zápasy s Vítkovicemi. S nimi je to vždycky takové příjemně vyhrocené, stadion je narvaný a na to se prostě člověk doslova těší. A hned v závěsu je Kometa, kde si vždycky vychutnávám opravdovou atmosféru.
Spolupráce s Vaškem je a není snadná. Snadná je v tom, že přesně víte, co máte dělat. Venca absolutně nikdy nic neponechává náhodě a stejné je to u zadání práce pro realizační tým. Každý přesně ví, co má dělat. Nesnadná je spolupráce v tom ohledu, že pokud nemakáte každý den na 110 %, trenér to okamžitě zavětří. Sám za sebe můžu říct, že ale nikdo takový v týmu není, Vašek by ostatně ani s nikým takovým nespolupracoval. Pracovat pro český elitní hokej vnímá jako výsadu a chce mít kolem sebe jen lidi, kteří o to opravdu stojí a pro hokej a jeho tým dělají maximum jako on.
Práce video kouče není snadná a kopíruje hokejový rozvrh týmu. Napříč rokem je suverénně nejnáročnější částí playoff, kdy musíme být nachystaní na všechny potenciální soupeře. Celý realizační tým jede na absolutní maximum, spím třeba čtyři hodiny denně. Vašek kolikrát přichází první a odchází poslední. Rozhodně to není ten typ šéfa, který si po obědě hodí nohy na stůl a na pohodu vypije kávičku.
Co nejhoršího se při mojí práci může stát? Extrémně nepříjemné jsou situace, kdy mi vypoví technika. Pracuju odhadem s dvaceti programy a ne vždy všechno funguje tak, jak má. A když už se někdy někde objeví problém, Venca nikdy nekřičí. Prostě si nás vezme bokem a normálně v klidu si s námi promluví. Na ledě to byl bouřlivák, ale s lidmi to neskutečně umí. Zároveň však s nadsázkou přiznávám, že z něho máme všichni tak trochu strach 😉
