Je to velké hokejové téma mezi trenéry, manažery, odborníky nebo i skauty NHL. Upřednostňují se při výběru hráči podle fyzických parametrů? Jaká je etika? A jaké to má dlouhodobé dopady na hokej?
Pamatuji si, když jsem v šestnácti letech přestoupil do Vítkovic, kde jsem si zanedlouho vybojoval místo v prvním mužstvu. Uvědomuji si, že fyzické dispozice v mém posunu hrály velkou roli a díky nim jsem se mohl zařadil mezi vzrostlé chlapy se spoustou zkušeností.
Důležité podle mého názoru bylo, že cítil jsem, jak jsem přesně stavěný na styl hokeje, který mi vyhovoval. Měl jsem pro něj předpoklady. Na druhou stranu jsem se nikdy nespoléhal jen na talent a fyzické parametry. Díky nim si vás možná všimnou trenéři z áčka nebo skauti ze zahraničí, ale k udržení na výsluní potřebujete i další vlastnosti, jako je pracovitost, tréninková morálka, charakter, nasazení a vůle.
Hokej se od časů, kdy jsem hrával, výrazně změnil. Myslím, že v nedávné době český hokej trápil ne příliš vhodný výběr hokejistů v důležitém období, kdy se z nich měli vyklubat profesionálové. Sportovní úmrtnost byla a nadále je docela velká, spousta mladých hokejistů kariéru skončí nebo jim trvá delší čas, než se vypracují v regulérní extraligové hráče, přinejlepším v hokejové profesionály.
Domnívám se, že jsme překlenuli neúspěšné období díky výsledkům mládežnických reprezentací, zejména výběrů do 20 let. A věřím, že nám medaile dokazují, že jsme na správné cestě a máme také štěstí na silné ročníky.
Často ale záleží na každém jednotlivém případu. Někteří mladší kluci mají výšku, ale schází jim zase kilogramy a síla. Souběžně se na tom pracuje, ale může to být kontraproduktivní, když se neustále ztrácí v osobních soubojích. Novodobý hokej je hlavně o rychlosti a fyzické odolnosti spojené s mírou dovedností. Výška je samozřejmě daná, ale to další nezískáte jen tak lusknutím prstu.
Ve vývoji a adaptaci hráčů do dospělého hokeje má vliv nejen rozhodnutí daných hráčů, ale také jejich rodičů nebo agentů při odchodech či příchodech do nových angažmá. Kariéry ovlivňují i nejrůznější přísliby, které na rozhodnutí, mají veliký vliv.
Celkově se v profesionálním hokeji výběr hokejistů dle parametrů víc vyvažuje. Je zajímavé sledovat, jak se mění trendy. Například v NHL začali v jednu chvíli upřednostňovat hokejisty menšího vzrůstu, kteří výborně bruslí a umí skvěle s kotoučem. Najednou ale nastal boom související se St. Louis Blues. Ač před pár lety měli špatný start do sezony a v jednu chvíli byli poslední v základní části, končili ročník se Stanley Cupem nad hlavou. Zanedlouho po St. Louis zvítězilo Las Vegas, které se prezentovalo velkým nasazením, důraznými a fyzickými parametry.
Oba vítězné týmy měly vyšší urostlé hokejisty a extrémně silový tým, jehož hráči navíc uměli s kotoučem a dokázali se adaptovat i rychlostně. To zase ukázalo směr dalším. Každá organizace je jiná, skládá si tým podle různých kritérií. Podle mého názoru je vždy důležité zvolit správný mix a hledat vhodné typy do určitých rolí v týmu. To je kouzlo stavby dobrého týmu.
Postupem času jsem se v hokejovém životě dostal do pozice, kdy jsem měl a mám možnost rozhodovat nebo spolurozhodovat o výběru hráčů do mého týmu. A při volbě nehledím pouze na fyzické parametry, góly, přihrávky nebo další základní čísla.
Sleduji hráče a dělám si o nich ucelený obrázek. Záleží na hokejové stránce, charakteru nebo jak zapadá do koncepce týmu. Rozhoduji se i podle toho, odkud daný hráč pochází nebo o jaké finance si prostřednictvím agenta žádá. To vám utváří celistvější pohled. Jako trenér se navíc snažím do hráčů vtloukat, že je vždy na prvním místě tým. Výkony si budujete sebedůvěru, ale stále by ve vás měla zůstávat pokora a současně respekt k soupeři.
Na druhou stranu je hokej stále hrou, ve které jde hlavně o vyhrávání osobních soubojů v obranné i útočné fázi. A s fyzickými predispozicemi máte větší šance, že je budete zvládat. Bylo by zajímavé, kdyby se poskládal celý tým z hokejistů, kteří to umí s pukem a všichni měří minimálně 190 centimetrů, dokáží navíc bruslením stačit a rychlostně třeba i převyšovat soupeře.
Je patrné, že se v dnešní době už neřeší pouze výška obránců, ale cení se i vysocí útočníci nebo brankáři, kteří jsou poslední roky obrovští. Myslím, že tým složený z fyzicky disponovaných hráčů by to komukoli na ledě udělal maximálně těžké.
Může to navádět k tomu, že se hráči menšího vzrůstu hůř prosazují. Podívejte se ale na báječné hokejisty, jako byl Martin St. Louis, Chris Drury nebo Theo Fleury, který neměl ani 170 centimetrů. Hráči menšího vzrůstu kromě hokejového umu mohou mít i větší stabilitu na bruslích nebo také daleko větší odhodlání, vášeň a srdce.
V tom spočívá krása hokeje. Neexistuje jen jedna cesta k úspěchu. A věřím, že vhodně namixovaný tým svou cestu k úspěchu vždy najde.