V českém prostředí se poslední dny rozebírá rozhodnutí hokejového svazu, které už od ledna v kategorii starších žáků zakazuje tvrdou a kontaktní hru do těla. V mém dalším článku vysvětluji, proč se mi nařízení nelíbí a považuji jej za krok zpátky.
Musím přiznat, že jsem byl až šokován, když jsem se dozvěděl, že svaz dospěl k takové úpravě. Už od nového roku se v rozehrané sezoně zpřísňují pravidla pro posuzování hry do těla.
Určitě se o tom více a důkladněji dočtete na různých sportovních serverech. Věřím, že kompetentní lidé snad při zavedení zvažovali všechna pro i proti. Velkou roli zřejmě hrála možná vážná zranění hokejistů ze sedmých nebo osmých tříd. Nicméně se domnívám, že v tomhle věku by už do hokeje měl být zakomponován fyzický kontakt a určité fyzické oťukávání.
Samozřejmě lze vymyslet a odhlasovat cokoli, ale nejvíce záleží na trenérech, jak budou k úpravě přistupovat, své svěřence v tréninku k důrazné hře vést a upravovat přípravu do utkání. A ještě víc samozřejmě na rozhodčích, jaký metr při zápasech nastaví a co reálně budou pískat/nepískat. Tam si myslím, že ten problém je největší, v nevyrovnanosti a posuzování situací, které tomu v utkání předchází, rozhodčími.
Dopad to bude mít i na děti, které bychom postupně měli na fyzickou hru chystat a nikoli ji v daném věku zcela eliminovat. Vyjmutí čistých bodyčeků a fyzičtější hry bude mít zásadní vliv na adaptaci mladých hokejistů v následujících ročnících, kam se problém zcela jistě přesune.
Přál bych si, aby veškeré změny měly pozitivní efekt, ale momentálně u mě převažuje zvědavost, jak zápasy starších žáků vůbec budou vypadat, a co se v nich bude tolerovat a brát jako dotažení souboje o kotouč a co bude bráno jako nepovolená hra tělem. Je to zcela nový prvek pro rozhodčí, kteří jsou v daných kategoriích povětšinou mladí a nezkušení. Musí se na změnu okamžitě adaptovat a obávám se, aby z toho v našem mládežnickém hokeji nevznikl další „guláš“.
Nelíbí se mi, že změna také přichází uprostřed rozehrané sezony. Nepředchází žádné transparentní vysvětlení, schází mi věcná, dlouhodobá, odborná a veřejná diskuze. K nám na klub nedorazil žádný propracovaný a včasný manuál. Úprava se oznámí jen pár týdnů, než se aplikuje. Údajně, bude až v příštím týdnu webinář pro všechny trenéry, kde dojde k vysvětlení daných kroků k úpravě pravidel hry. Nerozumím tomu a dovedu se vcítit do trenérských kolegů v mládežnických kategoriích, vnímám absenci pochopení a údiv.
Trenéři se od úvodu sezony ve své nejlepší víře věnují základům fyzické hry, snaží se hráče na ni připravovat v trénincích. Učí například hráče při cvičeních rozlišovat sílu, prostor a rychlost protihráčů, při jaké střet nastává. Trenéři učí také hráče, jak se mají zpevnit nebo jak k bodyčekům přistupovat, aby nedocházelo ke zbytečným zraněním.
Změna k 1. lednu dalšího roku je velmi nestandardní, ale jen koresponduje s dalšími zvláštnostmi z posledního období. Například v létě se v českém hokeji oznámil vznik nové kategorie U16. K samotné změně zbývá několik měsíců, ale přibývají pochybnosti, zda se vůbec bude uplatňovat.
Naše organizace vůbec netuší, zda máme pro nový ročník od 1.5.2026 angažovat nové trenéry. Nevíme, zda máme reagovat na využití ledových ploch, upravovat rozpis tréninků nebo kvůli novému týmu reorganizovat rozdělení šaten. Více jsem se o tom rozepsal nedávno v článku na mém blogu, který se jmenuje „Mé vnímání dalších změn v mládežnickém hokeji“.
Vzpomínám si, že před pár lety se zavedla do mládežnických soutěží také podivné pravidlo, že kotouč po kontaktu s ochrannou sítí za bránou, spadl zpět na led, ale pokračovalo se dál ve hře, hvizd rozhodčího nepřišel. Chvíli to vydrželo, ale pravidlo se zase zrušilo.
Jsem teď zvědavý na vývoj nového pravidla a jeho „výdrž“.
Jinde to třeba může fungovat. U nás vzniknou nejasnosti
Nechci lhát, ale z mých mladých let si nevybavuji, že by v problematickém mládežnickém věku, byla přemíra vážných zranění. Myslím, že děti by se měly učit základy fyzické hry v návaznosti na své fyzické a mentální předpoklady.
Vnímám, že velice podobný názor mají i další lidé z hokejového prostředí, agenti nebo rodiče, se kterými jsem komunikoval. Jsem zvědavý, jak bude tedy mládežnický hokej vypadat.
Samozřejmě vím, že podobné nařízení platí na Slovensku či v některých kanadských soutěžích. Například v quebecké QMJHL je styl volnější, není v ní tolik fyzické zdatnosti a převažují skills, takzvané dovednosti. Teprve se uvidí, zda změna podpoří u starších žáků v Česku dovednostní hokej. Pokud bychom ho ovšem chtěli preferovat, určitě se toho dalo dosáhnout jinými metodami.
Při zavádění nového pravidla v našem hokeji může nastat úskalí i při takzvaném ostaršování a střídání kategorií. Změna skákání mezi ročníky, kde se hraje a nehraje fyzicky do těla, dost komplikuje, až znemožňuje. Hráči odcházející v brzkém věku do zahraničí mohou být limitování, protože například v takovém Finsku podobné nařízení není. Výsledkem je, že v dětech nebudeme od brzkého věku budovat potřebnou odolnost.
Vše ukáže až čas, dění na zimácích a samotná realita.
Obávám se, že změna přinese víc záporů než užitku. O tom jsem momentálně přesvědčený.
