Žádná pohoda, pohádky a vysedávání u televize. Přelom roku byl napěchovaný hokejem. Náš tým Dynamo Pardubice se představil na Spengler Cupu, Češi na mistrovství světa do 20 let uhráli skvělý bronz, dál pokračuje extraliga, do níž jsme se po návratu z Davosu zase zapojili. Spoustu z aktuálního dění jsem rozebral při pravidelném streamu. Záznam si můžete i zpětně přehrát na mém Instagramu, tady vám nabízím pár témat, na která přišla řeč.
Medaile českých juniorů
Byl to velmi povedený turnaj, kluci navázali na stříbro z předchozího roku. Tým hrál, na co měl. Bronzová medaile je fantastická, má příchuť zlata. Kluci zápas o třetí místo fantasticky obrátili. Měli notnou dávku štěstí, kterému ale šli naproti. Snad kromě jednoho hráče se nikdo z klíčových opor během turnaje nezranil. Vnímal jsem, že i trenéři byli s týmem spokojení. Neregistroval jsem žádné problémy nebo prohřešky. Tým fungoval, sešlo se to.
Přínos trenéra Augusty
Psali jsme si před turnajem. Přál jsem mu pevné nervy a hodně štěstí. Působili jsme společně u reprezentace do 18 let. Patrik má velmi dobrý přístup k mladším hráčům. Je to bývalý špičkový hokejista, který jim dovede připravit komfortní prostředí. Patrik míval přípravu do utkání na špičkové úrovni, hodně se opíral o skauting a rozbory, dříve pracoval jako NHL skaut.
Překvapení a zklamání šampionátu
Určitě více jsem čekal od kanadského týmu. Nemám na mysli jen čtvrtfinále, ve kterém jsme ho porazili. Zdálo se mi, že Kanaďané byli bez šťávy. Necítil jsem z nich sebevědomí, plné nasazení a vášeň. Šli si zahrát hokej s tím, že určitě vyhrají. Naopak bych chtěl na turnaji vyzdvihnout švédské obránce. Sandin Pellikka, Salomonsson nebo Johansson, byli výkonnostně odskočení. Táhli Švédy a přál jsem jim, aby ve finále Američany porazili.
Tlak na sociálních sítích
Dřív byly tlačítkové telefony a všechno šlo mimo nás. Zprávy hejtrů mohou určitě hráčům uškodit. Extraliga je sledovaná soutěž a každý se s tím nesrovnává dobře. Když se někomu nedaří, a ještě zabrousí na sítě, může ho to poznamenat ještě víc. Hráč ztrácí sebedůvěru a třeba se mu pak ani nechce na zimák. Na sociálních sítích jsem minimálně, z důvodů předávání svých „mouder“ 😊, ale vnímám, že mi tam chodí upřímné zprávy od fanoušků, které mají v sobě spoustu dobrého a pozitivního. Ale objevují se i ty nepříjemné zprávy, že si třeba někdo vsadil na náš zápas a dlužím mu peníze, když mu to nevyšlo z důvodu naší prohry apod.
Lepšící se výchova hokejistů v Česku
Tři čtvrtiny bronzového týmu hraje mimo Českou republiku. Kluci jsou na severu Evropy nebo v zámoří. Bez těchto kluků by to nedopadlo úspěchem. Kvalita hráčů, kteří v Česku zůstali, není většinou dostačující, aby hráli v národním týmu. Současné výsledky jdou za samotnými kluky za jejich přístup, píli a odvahu jít ven. Podílí se na tom i rodiče nebo agenti. Věřím, že si hráči uvědomují a chápou, co by měli dělat v sezoně i mimo ni, jak pracovat a neustále si dávat navíc. Národní tým z toho čerpá a přál bych si, aby to tak bylo i dál.
Pořád si totiž myslím, že v dorostenecké nebo juniorské extralize i v Chance lize je moc týmů. Dovedl bych si představit snížení počtu účastníků i v extralize dospělých, abychom udrželi kvalitu a zvýšili konkurenci. I tohle by určitě pomohlo kvalitnější výchově.
Spengler Cup
Bylo pro mě nové, že s námi cestovaly i rodiny hráčů. Spaly s námi na hotelu, její členové chodili na týmové snídaně, obědy a večeře. Bylo zajímavé, jak tam malé děti lítaly zleva, zprava 😊. Dohromady se naše výprava blížila ke sto lidem, byli jsme jedna velká pardubická rodina. My jako trenéři jsme blízké do Švýcarska nebrali, má rodina si užívala Vánoce v Česku. Když jsem nebyl na stadionu, sledoval jsem dvacítky a extraligu. Anebo jsme šrotovali, abychom s trenéry nachystali poradu a herní plány na další zápasy. Celý turnaj jsem si ale moc užil. Hrála na něm spousta kvalitních reprezentantů ve skvělé kulise a fantastickém prostředí.
Semifinálový obrat s Kanadou
Já věřím vždy! Nabádám kluky, že když budou hodně chtít a hrát nadoraz, štěstěna se k nim obrátí. I když jsme prohrávali 1:3, nic jsme nevypustili. Udělalo se pár tahů, které měly efekt. Stáhli jsme sestavu na tři útoky, aby se hráči dostali do tempa a zároveň zatlačili soupeře. Klukům to vyšlo, makali do poslední chvíle. Neuspokojili jsme se, že jsme vyrovnali. Cítil jsme, že Kanadu můžeme dát, což se nakonec povedlo.
Návrat do extraligy
Rád bych zmínil, že za 30 dnů nás čeká 15 utkání, což je neskutečný záhul. Kluci jsou pobouchaní, nakřáplí, k tomu mají doma třeba nemocné děti nebo manželky. Není to jednoduché, moc tréninku teď mít nebudeme. Je důležité si hlavně odpočinout, protože ob den se zase hraje zápas. Je to mazec a bude to ještě větší mazec.
Bez nemocných kolegů
Kolegové, i videotrenér onemocněli dva dny před extraligovým utkáním v Liberci. Na střídačce jsem to nějak zvládl, střídal jsem obránce i útočníky. Máme interně nastavenou strategii, spíš práce mimo střídačku byla pro mne malinko odlišná. Střihání materiálů, chystání přípravy, tréninků pro tým i pro hráče po zranění. Byl to docela záhul a jsem rád, že se mi kolegové uzdravili a můžu se zase na ně opět s pomocí spolehnout.
