Ctižádostivý, vyspělý, pracovitý. V trenérské kariéře jsem nepoznal moc mladých hokejistů, jako je Lukáš Dostál. Vedl jsem ho v mládežnických reprezentačních výběrech, dvakrát byl jedničkou mého týmu na mistrovstvích světa do 20 let. Nyní už chytá v organizaci Anaheim Ducks a udělalo mi obrovskou radost, že i v rozjeté sezoně NHL přijal pozvání na náš pravidelný stream. Bylo to skvělé a pohodové povídání. Záznam si můžete přehrát i zpětně na mém Instagramu. Tady vám nabízím, na co zajímavého se například stočila řeč.
Jak jsme se poznali
Jak to vidí Lukáš: Když jsem viděl trenéra poprvé, měl jsem strach! To si dělám trošku srandu, pocit jsem měl výborný. Cítil jsem z pana Varadi férovost i lidskost. Jako brankář oceníte, když víte, na čem jste. Pro hráče je to jedna z nejdůležitějších věcí.
Jak to vidím já: Vzpomínám si na Lukáše jako na mladého kluka, který byl nesmírně ctižádostivý. Od prvního dne si šel za svým, čišelo to z něj. Byl poctivý při tréninku, ale i před ním a po něm. Patřil k hráčům, kteří se neustále chtějí posouvat. Chováním i přístupem dodával spoluhráčům klid a všímal jsem si, že i oni z něj měli stejný pocit.
Naše společné juniorské šampionáty
Jak to vidím já: Se svými kolegy jsme neměli o Lukášovi pochyb. Při prvním šampionátu v Kanadě Lukáš nezačínal v pozici jasné jedničky, ale v prvním zápase za to vzal a nikoho dalšího do brány už nepustil. Stálo to na něm, důvěřovali jsme mu, což cítil i on. Při druhém turnaji v Ostravě prodělal drobnou nemoc, která mu vzala trošku sil. I přes fantastickou atmosféru to nešlo ani celému našemu týmu, jak bychom si představovali.
Jak to vidí Lukáš: Turnaj je ohromně prestižní v zámoří, kde se sleduje víc než mistrovství světa mužů. Plno kluků je už draftovaných, hrají tam i ti, kteří si už zkusili NHL. Jsem vždycky hrdý, že můžu reprezentovat Česko.
Na Vancouver nikdy nezapomenu, nechytal jsem na lepším turnaji. Šel jsem do toho bez větších očekávání, ale moc jsem si vážil šance, že jsem turnaj mohl začít. Druhý turnaj v Ostravě skvěle nedopadl. Nebylo mi dobře po zápase s Německem, což asi nebylo nikomu. V tu dobu také měla babička rakovinu slinivky, o čemž jsem mluvil s naším mentálním koučem Dušanem Randákem. Trošku jsem se vším bojoval. Všichni jsme mohli podat lepší výkon, což platí i o mně.
Dospívání gólmanů
Jak to vidím já: Mám zkušenost, že brankáři jsou vyspělejší než hráči do pole. Bez debat jsou prostě jiní a zvláštní. Nedá se říct, že by zapadali do fungování kabiny. Brankáři jsou samostatná jednotka, která se soustředí se vlastní výkon. O Lukášovi platilo, že i v raném věku byl vyspělý. Neměl sice tolik vousů, což nemá dodnes, ale čišelo z něj, že je to profík. Chytal kotouče s lehkostí a samozřejmostí.
Jak to vidí Lukáš: O tomhle tématu jsem dost přemýšlel. Nedávno chytal za Anaheim Ryan Miller, bylo mu už jednačtyřicet. Dostával dost gólů pod lapačku, ale i v takovém věku driloval s trenérem brankářů pozici, aby takové góly nedostával. Vždy je prostor se zlepšovat a je jedno, kolik vám je let. Každý tým má analytiky, kteří rozeberou, kam dostává gólman nejvíc gólů. Řeší se nejen kam, ale zda je to po přesunu nebo po křižné nahrávce. Nutí vás to, abyste se zlepšovali. Když dostáváte góly, přemýšlíte: Co se děje? Týmy odhalují vaše další a další slabiny, na kterých chcete neustále pracovat.
Nasazování brankářů
Jak to vidí Lukáš: Plno týmů funguje stejně. Den před zápasem se od trenéra gólmanů dozvím, zda chytám. Napíše mi SMS nebo mi to řekne po tréninku. Snažím se ale být připravený na každý zápas. Když bude chytat můj kolega John Gibson, beru to jako příležitost pro práci na tréninku, abych se posunul. Myslím, že mám slušný balanc. Chytám zápasy, ale stále mám prostor, abych se vyvíjel.
Jak to vidím já: I u nás platí, že brankář, který půjde do brány, to ví den před zápasem. Když jdou zápasy rychle po sobě, nastavíme například i rozložení na dva až tři další zápasy. Je fajn, když si brankáři lidsky i profesně pomáhají, ale chytat z nich může jen jeden. Jako trenér musíte poznat, kdy máte brankáře po nepovedeném výkonu podržet. Jindy mu zase chcete dopřát pauzu, aby si odfrkl. Bývá to docela alchymie.
Délka rozbruslení
Jak to vidí Lukáš: V NHL trvá jen 15 minut. Udělají se tři cvičení, kluci si zastřílí a jde se z ledu. V extralize se chodí na 20 minut. Zvládne se šest cvičení, což je skoro jako trénink. Byl jsem zvyklý při rozbruslení mít klidně 200 střel, ale v NHL je šílené množství zápasů a znám kluky, kteří by na rozbruslení ani nešli. Už jsem si zvykl, že mi stačí 50 střel a vyhovuje mi to.
Jak to vidím já: Soupeři v extralize chodí na 20 minut, ale my se díváme jen na sebe. Na rozbruslení můj tým chodí na 15 minut, věřím tomu. Na zimácích je horko, chodí spoustu lidí. U venkovních zápasů kolikrát přijdete do kabiny, kde například moc nefunguje vzduchotechnika, podmínky jsou náročné. Proto se snažím rozbruslení zkrátit, ale zintenzivnit. Při něm už stejně nic nenatrénujete. Uděláte si jen pohodu, podíváte se na soupeře a možná ho trochu zastrašíte, jak jsme nažhavení.
Celý stream můžete sledovat na mém instagramovém profilu.
