Napadlo vás někdy, kdy hokejový trenér před zápasem vstává, co se mu honí hlavou, kdy se mu čas nejvíc vleče anebo v kolik usíná?
V mém dalším článku vás vezmu trochu do zákulisí a přiblížím můj běžný zápasový den, když hrajeme doma před pardubickými fanoušky od 18 hodin.
6.00 Budíček. Někdy si nastavuji dva budíky krátce po sobě, protože vím, že někdy ten první zaklapnu a ještě „zatáhnu rolety“. 🙂
6.30 Vzhůru na stadion. Krátká hygiena, obléknu se a okolo půl sedmé vycházím na halu. Nemám to úplně daleko, chodím pěšky, do 10.min jsem tam. Autem až na výjimky v Pardubicích vůbec nejezdím.
6.50 V práci. Na stadion přicházím mezi prvními, obyčejně něco před sedmou hodinou. V kanceláří si v klidu udělám překapávanou kávu, bylinkový sypaný čaj, protože člověk v zimních měsících často bojuje s drobným nachlazením.
7.00 Snídaně a kontrola. Nejčastěji snídám vločky, nakrájím banán, vše hodím do bílého jogurtu nebo pribináčku. Nechám vše trochu odmočit a postupně pojídám. Mezitím zapínám počítač. Den předem máme již všechno nachystané na utkání. Materiály máme nahrané na společném serveru, kam mají přístup pouze trenéři, s videokoučem. Vše si při snídaní znovu procházím, klip po klipu překontroluji.
7.30–7.45 Dobré ráno, všichni! Nejde o to, že chci být v práci první a kontrolovat ostatní. Prostě tomu vždy dávám vše, mám to takto v sobě odmalička, že nechci být překvapen a nic zanedbat. Docela brzo dorazí na stadion i kolegové. Debatujeme spolu, okolo osmé se začínají trousit první hráči.
8.45 Sraz. Nechodím nikoho kontrolovat. Pendluji ale po zázemí A-týmu, objevím se v kuchyňce, posilovně nebo jinde. Něco třeba potřebují kluci z realizáku, jinde je potřeba zase něco dalšího. Mám otevřené dveře i pro hráče, pokud něco chtějí, potřebují a mají na srdci.
9.00 Zahřát svaly. Nastává krátké neorganizované zapracování. Posilovna nebo protažení, vše je v gesci samotných hráčů a našeho kondičního trenéra. S kolegy dál pokračujeme v komunikaci nebo nastavení sestavy a plánu do utkání. Povídáme si i o tom, co zaznělo u soupeřova týmu před našim utkáním. Opakujeme si, co jsme si řekli my o přípravě. Debatujeme zkrátka o hokeji, co předchozí den dal a co nám dá dnes. Probíráme trénink, který je lehký, svižný.
10.00 Sklouznout se. Jako první se na ledě objevují brankáři, kteří se zapracují a osahají si puky s trenérem brankářů. Po 10 minutách přicházejí i hráči, kteří mají řízenou necelou dvacetiminutovku. Dalších deset minut je individuálních – někdo si vystřelí, někdo si zkusí sprinty nebo třeba buly, prostě co kdo potřebuje.
10.30 Blíží se porada. Po půl hodině odcházejí hráči z ledu. Do 20 minut po tréninku bývá porada, kde probíráme soupeře a taktiku do zápasu. Bavíme se o soupeři i naší hře, co chceme hrát. Ukážeme si to názorně u videa nebo tabule.
11.15 Oběd. Zůstáváme na zimním stadionu, jen vystoupáme o patro výš. Obědvá se formou bufetu. Každý si nabere, kolik chce a co potřebuje. Jde nám o to, aby se hráči cítili co nejlépe. Na jídlo přicházím o něco později, většinou potkám už jen pár posledních kluků.
12.30 Na skok domů. Po obědě jdu na byt. Někdy si v tento čas telefonuji s rodinou, s níž bývám v kontaktu i ráno. Na bytě si dám krátkou pauzu, polehávám a odpočívám. Někdy si i zdřímnu na 20 nebo 30 minut. V Americe se tomu říká „power nap“. Někdy ale nemůžu zabrat a hlavou se mi honí situace, které mohou v zápase nastat. Kdo s kým může hrát? Jak hrát proti klíčovým hráčům soupeře? Koho na ně nasazovat, aby to měli co nejobtížnější?
16.00 Další sraz. Hráči se trousí na stadion kolem půl čtvrté, což mám podobně. A po čtvrté hodině nastává nejhorší doba pro trenéra, kdy se jen v duchu modlím, ať už to konečně vše začne.
16.00–17.30 Vleče se to. Jako hráč jsem to nikdy nevnímal. Pokecal jsem, omotal si hokejku, zapracoval se, uteklo to vcelku rychle. Jako trenérovi mi ale vše naposled šrotuje v hlavě, přitom už je práce hotová a pokyny předané. Hráči vše vědí. Snažím se aspoň navodit pohodu a relax, nejčastěji si povídáme s kolegy, co vše může nastat a co můžeme očekávat.
17.30 Suit up! Hráči odcházejí na rozbruslení, na které jako trenér nechodím. Ze skříně si vybírám oblek, který k domácím utkáním patří. Je to přece svátek a vyvrcholení celého dne! Ve skříňce mám i nalepený návod na uvázání kravaty. Základní uzel mě kdysi naučil dlouholetý kustod Buffala Robert “Rip” Simonick, ale víc se mi líbí ten mohutnější. Občas se mi povede. A když ne, uvážu to jednoduše.
17.52 Poslední slova. Jako trenéři přicházíme do šatny, kde už jsou hráči po rozbruslení. Povíme si pár posledních slov, vyladíme tým a namotivujeme.
18.00 Zápas!
20.30 Domů? Ani omylem. Končí zápas, ve kterém vítězíme. 🙂 Když jde o živý přenos, minutu po utkání jdeme na televizní rozhovor. Netrvá to dlouho, jde o pár otázek. Po něm jdeme do šatny a čekáme na hráče, až oslaví výhru s fanoušky. Potom se udělá vítězný rituál, dohromady vše zabere zhruba deset minut. Potom krátce zhodnotíme zápas, čímž pro nás vše v kabině končí.
21.00 Uff! Nastává kratičká úleva, potkáváme se v klidu s kolegy v kanceláři. Mezitím ale přichází tiskový mluvčí, který jednoho z nás odvede na tiskovou konferenci.
21.10 Plánujeme, probíráme. Konzultujeme zápas s trenéry nebo zdravotní stav hráčů po utkání s doktorem. Rozebíráme, co jsme si odnesli za šrámy a neduhy ze zápasu. Většinou už máme zápas zpracovaný na videu, díváme se na šoty. Hráči mezitím mají v šatně večeři. Většinou jde o dva druhy jídel. Těstoviny s omáčkou, nebo rýže s kuřecím masem. Hráči si pokrmy mohou nakombinovat nebo si jej vezmou do krabičky, kterou si odnesou domů. Později si něco zobneme taky, v kabině se potkáme už jen s těmi, kteří se loudají.
23.00 Konečně domů. Nikdy neodcházíme ze stadionu, dokud nemáme nachystaný plán na následující den. Když zápas dobře dopadne, nehrabeme se moc ve videu, protože to není tolik potřeba. Pokaždé nám ale přípravy nějaký čas zaberou.
23.15 Dobrou noc! Vyčistím si zuby, někdy pustím televizi, úplně vypnu. Zpětně ještě reaguji na zprávy nebo gratulace, které se mi nakupily po 16. hodině, kdy jsem odložil mobil. Nejčastěji zaberu mezi půlnocí a jednou hodinou ráno. Únava bývá veliká. Je potřeba nabrat síly. Dobrou noc! A další den se jede zase nadoraz!
Zdroj fotografie: HC Dynamo Pardubice
