Rozhovor o ochraně hokejistů, fungování v Pardubicích i flámu našich fotbalistů

Václav Varaďa rozhovor

Zápasy se valí a v závěru roku jich bude ještě víc. V nabitém programu jsem si našel prostor na rozhovor pro Mladou frontu DNES. Za podobné možnosti jsem vždy vděčný. Dočtete se v něm o mém fungování v Pardubicích, o kterém průběžně a pravidelně píší také na tomto blogu. Kromě pohledu na trenérství jsem se rád vyjádřil i k dalším tématům, které nesouvisí pouze s Dynamem. Zde vám nabízím pár z nich.

 

Tragická smrt Adama Johnsona v Británii

Bylo mi ouzko, když jsem to viděl. Sevřel se mi žaludek. Jako aktivní hráč bych to asi měl v hlavě. Může to být mžik. Spadnete, někdo upadne na vás a ochrana krku je velmi důležitá. Přál bych si, aby se prosadilo její zavedení. Jsem rád, že naši kluci už ukazují cestu, že rolák není fajnová, ale potřebná věc.

 

Zavedení povinné ochrany krku v extralize

Nesmíme se dívat, kde se to stalo, ale co by to mohlo znamenat. Extraliga poslala doporučení, které je až absurdní. Věřím tomu, že nastane doba, kdy to bude povinné i v NHL. A tu my stejně vždy následujeme. Vzpomínám si na dobu, kdy v ní byly dobrovolná plexiskla na helmě.

 

Reakce okolí na mé metody

Každý den dělám poctivou práci, kterou očekávám i od všech ostatních. Současně chápu, že někomu adaptace může trvat déle. Rozumím i tomu, že konfrontace a určitá náprava přímým vedením rozhovorů je a bude pro někoho velmi citlivá. Vedeme ale extraligu, postoupili jsme v Lize mistrů. Čeká nás Spengler Cup, spousta kluků je v reprezentačních výběrech Česka a Slovenska. Hrajeme hokej, který se líbí a věřím, že bude také úspěšný.

 

Tvorba dynastie

Chci od všech lidí v organizaci, aby fungovali jako jeden celistvý, zdravý organismus. Jedině tak můžeme neustále posouvat naše hráče, stabilizovat výkony a budovat úspěšnou dynastii, kterou by si majitel přál. Bez disciplíny, řádu a současně respektu to nepůjde.

 

Workoholismus v klubu

Takhle to mám v sobě. I do Třince jsem odjížděl z Kopřivnice brzy ráno a opouštěl halu mezi posledními, ne-li poslední. V kanceláři nehodím nohy na stůl s tím, že mám vše hotovo a připraveno nebo že jsme první. Soustředím se na maličkosti a detaily, které nás trápí a třeba nejdou. Vždy věřím ve zlepšení toho, co zrovna hapruje. Naopak, sleduji také i věci, v kterých jsme dobří, abychom byli nezastavitelní. Přál bych si, aby i naši hráči měli podobné nastavení. A vidím na nich, že mají obrovskou chuť a jdeme správným směrem.

 

Výchova v dětství

Byl jsem vychován velmi přímými a upřímnými rodiči. Když mi něco nešlo nebo jsem něco vyvedl, nechodilo se kolem horké kaše a pracovalo se na zlepšení. Mohlo to působit přísně, ale dnes vím, že to bylo míněno spravedlivě, s láskou a nejlepším vědomím, abych pochopil, že mám zodpovědnost za sebe a za své činy.

 

Flám fotbalových reprezentantů před kvalifikačním utkáním

Nezáviděl jsem trenérovi. Navíc jde o národní tým, kde nesete zodpovědnost za celou zemi. Jen si představte, kdyby nakonec zápas s Moldavskem nevyšel? Cítil jsem, že vyřazení hráčů bylo v danou chvíli jediný rozumný krok. Hráči vědí, že musí pykat za své činy a hloupost před nejdůležitějším zápasem sezony. Je ale velmi jednoduché nad kýmkoli zlomit hůl. O to víc bude důležité jim dát druhou šanci, k níž musí hráči jít naproti svými výkony, chováním a pokorou.

Celý rozhovor lze najít zde.

Zdroj fotografie: HC Dynamo Pardubice