Zase se ukázalo, co všechno se v hokeji musí sejít, aby se dostavil úspěch. Povedlo se to Němcům a Lotyšům, kteří si z květnového mistrovství světa odvezli medaile. Mrzí mě, že jsem z českého týmu cítil nedůvěru ve své schopnosti. Náš tým v turnaji nešel tvrdě za vítězstvím a úspěchem. Jaké další dojmy a postřehy jsem si z šampionátu odnesl?
Osmé místo národního týmu
Podle umístění skončil šampionát neúspěchem. Někdy předvádíte hru, která baví fanoušky. Vidíte nadšení a elán. Výkonnost je stabilizovaná, ale smolně vypadnete. Jenže z letošního šampionátu cítím hořkou pachuť. Až na výjimky a pár třetin jsem neviděl český zápas, ve kterém jsme byli celých 60 minut lepším týmem. Proti top soupeřům jsme nebyli schopni stabilizovat výkonnost a udržet stejné nasazení po celou dobu. Chyběla chuť, mistrovství bylo nemastné neslané.
Nedostatky v české hře
Rozdělil bych je do tří kategorií. V útočném pásmu jsme si až na výjimky nebyli schopni vytvořit šance po dorážkách. Jen několik hráčů dokázalo vyhrávat osobní souboje, ale zase nedokázali výkon zopakovat v dalším utkání. Je také jasné, že na každého soupeře funguje jiná taktika, ale zdálo se mi, že jsme si nešli za výhrou. Spíš jsme čekali na individuální chybu soupeře nebo přesilovku, ze které bychom vstřelili branku. Spousta útočníků za celý turnaj nedalo gól. Prosadilo se jich pět z patnácti, což je poměrně málo.
Jako druhou věc bych zmínil, že jsme byli moc pasivní a odstoupení i v zápasech proti slabším týmům. Minimálně v některých fázích utkání bychom měli hrát daleko aktivnější hokej s agresivnějším napadáním a hrou i bez kotouče.
A jako poslední bych připomněl situaci s brankáři, což také bylo pro turnaj zásadní. Nevím, v jakém byli rozpoložení a zda nesehrálo roli nějaké drobné zranění, ale jejich nasazování bylo i oproti jiným týmům velice nezvyklé. Nezažil jsem, aby se v takto krátkodobém turnaji prostřídali všichni tři gólmani.
Taktika a trenér
Trenéři jsou zodpovědní za projev a výsledky, ale na ledě jsou stále hráči. Je to spojená nádoba, vždy to beru komplexně. Když chcete z podobné akce přivézt úspěch, musí do sebe vše v pravý čas zapadnout. Zranili se nám klíčoví kluci, tvořiví centři, od kterých se očekávaly body. Ztratili jsme šťávu a sebevědomí, které jsme měli při vstupu do turnaje. Najednou trenéři musí improvizovat, útoky se nestabilizovaly. Bohužel jsem neměl dojem, že by náš tým byl schopen reagovat na průběh utkání. Nedokázali jsme často měnit tempo hry. Pořád jsme hráli stejně a poměrně pasivně. V podstatě se čekalo na inkasovaný gól, nebo že se soupeř porazí sám nějakou hrubou individuální chybou.
Medailová překvapení
Lotyši i Němci měli špatný začátek turnaje. Německý tým dokonce prohrál úvodní tři utkání, ale líbilo se mi, jak se dokázal stmelit. Němci hráli nadoraz a nevěřím, že by na papíře měli lepší hráče než my. O Lotyších můžu mluvit velice podobně. V důležitých zápasech dovedli maximálně využít domácí prostředí. Fanoušci vytvořili skvělou atmosféru a hnali hokejisty, kteří hráli poctivý a obětavý hokej. Oba týmy zcela zaslouženě získaly medaile. Na druhou stranu to může být vlaštovka. Nepřeháněl bych to, že se najednou vydáme lotyšskou nebo německou cestou. Myslím, že to byl spíš ojedinělý úspěch, ale zároveň hezký návod, co všechno se musí sejít v kolektivním sportu.
Vizitka pro extraligu
Lotyši měli na turnaji osm hráčů z extraligy, ve které máme daleko lepší hráče. Ukazuje to, že extraliga má dobrou úroveň. Pohybují se v ní výborní čeští hráči, kteří se ale na turnaji nepotkali s formou. Možná bych v české nominaci čekal na některých postech jiná jména. Ale už bych se v tom nerýpal, je to minulost. Pojďme ji respektovat. A příště budeme zase všichni fandit a doufat.
