Hokej není jen o síle, rychlosti a kondici, ale v dnešní době rozhoduje i hlava. Na pravidelný instagramový stream jsem pozval sportovního psychoterapeuta a kamaráda Dušana Randáka, s nímž jsem sám před několika lety jako trenér začal spolupracovat. Bavili jsme se o motivaci, nervozitě, nastavení hráčů nebo společných zážitcích z působení u juniorské reprezentace. Celé naše povídání si můžete zpětně přehrát na mém Instagramu. Tady vám nabízím malou ukázku, na co také s Dušanem přišla řeč.
Jak ovlivňuje výkon hlava
Jak to vidím já: Každý hráč je jiný. Někdo je flegmatik, někdo si vše naopak hodně bere. Zvolil bych poměr, že 50 procent výkonu dělá hlava, 30 procent kondice a 20 procent tvoří dovednosti a talent. Člověk si může hrát s hlavou, nastavit si ji, což sám jako bývalý hráč vnímám. Když jsem si nevěřil, můj výkon šel dolů, i když jsem byl přichystaný a dobře natrénovaný.
Jak to vidí Dušan: U některých sportovců, se kterými se potkávám, dělá hlava doopravdy víc než 50 procent okamžitého výkonu. Když je hlava mimo, nemůže sportovec uplatnit natrénované dovednosti.
O rozpoložení před zápasy
Jak to vidím já: Hlavně v pokročilejším věku jsem si před nimi připadal jako medvěd. Byl jsem motivačně malinko ospalý až spící. Nemohl jsem se do zápasů dostat jako třeba ve dvaadvaceti, kdy jsem býval nažhavený, hladový. Později jsem potřeboval, aby do mě při prvním střídání na ledě někdo najel nebo se mě nějak snažil vyprovokovat. To jsem si říkal, že se vzbudil medvěd, to jste neměli dělat. Hned jsem se cítil použitelnější a pro tým platnější.
Jak to vidí Dušan: Něco podobného se mi stává před přednáškami. Měl jsem rád, když mě někdo nastartoval nebo uměl nabourat stereotyp. Zpravidla neexistují univerzální návody na nabuzení, ale v zásadě máte vždy k dispozici dech. Dá se naučit jednoduché rychlé stimulační dýchání. Zrychlený dech dodá napětí. Stejně to funguje při zklidnění, kterému pomůže dýchání do trojúhelníku.
Vliv rodičů na sportovce
Jak to vidím já: Do 18. roku života – a někdy i později – mají nezastupitelnou roli. Rozhodují, jakým směrem se dítě vydá. Také hodně záleží, zda se pohybuje v kolektivním, nebo individuálním sportu. U tenisu, plavání nebo atletiky bývá mladý sportovec více odkázaný na pomoc rodiče. V kolektivním sportu hraje větší roli šatna nebo souznění s ostatními, což také celkově hráče formuje. Sám jako trenér také vnímám, že má práce má velký vliv na tvorbu charakteru hráče. Stává se ze mě v podstatě druhý táta, který ukazuje někomu cestu životem nebo pomáhá s naplněním jeho potenciálu.
Jak to vidí Dušan: Podepisuju v plném rozsahu v dobrém i zlém. Jde o motivaci i vedení k hodnotám. Někdy je průšvih, když rodiče do sportujícího dítěte tlačí vlastní ambice. Důležitá je podpora, ale ne tlak. Pamatuju si například jednoho velmi šikovného nejmenovaného hokejistu. Ať udělal v juniorském zápase cokoli a dal například hattrick, nedostal doma pochvalu. Spíš přišla výtka, že gólů mělo být šest. On jich doopravdy mohl dát šest, ale hyperkritika mnohdy škodí. Rodičovské pravdy se vám zarývají do mysli tak, že rodič nemusí být před zápasy ani reálně přítomný.
O tvorbě týmu
Jak to vidím já: Cítím, že každý hráč má jinou míru dovedností. Někdo potřebuje pět tutovek, aby se trefil. Někdo to má v sobě, umí do toho plácnout a dát gól, ale charakterem to není žádný workoholik. V týmu je potřeba udělat profilový mix. Nepotřebuji tým Mirků Dušínů, dělníků ledu, tak by to nefungovalo. Potřebuji v uvozovkách i hajzlíky, kteří někoho opožděně dohrají nebo i lehce vyprovokují. Jako trenér nehledím ani na to, co bylo, ale jak mi a mému týmu může daný hráč pomoct konkrétně v danou chvíli. Nestavím tým z nejlepších hráčů, ale stavím nejlepší tým.
Jak to vidí Dušan: Vždycky jsem zvědavý, jak budou hrát mistři ligy na mistrovství světa. V sezoně se sunou k vrcholu, který mají splněný. Nastane logické polevení, nemají v sobě tolik adrenalinu, ale najednou musí z jednohrbého emočního velblouda udělat dvouhrbého. Vždy se to po zklamání nebo vítězství v play off nemusí podařit.
Enormní tlak na domácím šampionátu
Jak to vidí Dušan: Občas spolupracuji s muzikanty nebo herci, kteří před koncerty zažívají něco podobného. Očekává se od nich stoprocentní a možná ještě lepší výkon. Hráči jdou na led a každý z tisíce diváků si myslí, že jsou tam jen pro něj. Tlak je neskutečný, divák ho umí dát najevo i hlasitě, což může sportovci svázat ruce. K tomu přiřaďte i tlak na anonymizovaných sociálních sítích. Před nebo po zápase jste na telefonu a vidíte, co se kolem toho děje. Hráče nejde držet v bublině, ale v nějaké možné míře byste je měl ochránit a postavit kolem týmu pár hrází, aby se přes ně nepřelila tsunami.
Jak to vidím já: V novinách jsem se o sobě dočetl, že v Pardubicích šatnu zavřu na petlice. V kabině jsem ale pro kluky a oni to z nás trenérů musí cítit. Chci jim pomoct a usnadnit jim cestu, neustále je posouvat herně i lidsky. Takhle to bylo i při juniorském šampionátu v Ostravě. Za rok bude seniorské mistrovství světa v Praze, o které bude velký zájem hráčů z NHL. Bude se hrát před skvělou kulisou, ale bude to náročné pro hráče, trenérský štáb i všechny členy týmu.
Autor fotografie: Ondřej Kalát
