Odešel do Ameriky za hokejem a vzděláním, z univerzitní soutěže se Ondřej Pavel dostal až do NHL. Nyní nastupuje na farmě organizace Colorado Avalanche. Ondru jsem vedl jako juniorského reprezentanta na mistrovství světa v Ostravě a byl jsem moc rád, že přijal pozvání na můj pravidelný stream. Bylo to skvělé a inspirativní povídání, které si lze i zpětně přehrát na mém Instagramu. Tady vám nabízím pár témat, která jsme probírali.
Co o sobě můžeme říct
Jak to vidí Ondra: Vždy je zajímavé setkání s novým trenérem. Dopředu o něm něco slyšíte, ale pak vše poznáváte sami. Pan Varaďa byl profesionální kouč, na které jsem byl zvyklý v Americe. Tam jsou přísní, ale féroví. Silně mi to tak připomínalo toto prostředí. V kabině se opakovala slova o týmovosti a odevzdání maxima do každého tréninku a zápasu.
Jak to vidím já: Hráčů v každém ročníku je vždy hodně, ale každý se nemůže utkat s těmi nejlepšími. Pro mistrovství světa v Ostravě jsme hledali hráče do určitých rolí a Ondřej byl pro nás velká neznámá. Věděli jsme, že je to poctivý a neotřelý hráč, který má zámořskou hru v genech. Dali jsme mu ale šanci při soustředění a přesvědčil nás, spoustu hráčů přehrál. Hráče jako on jsme typologicky potřebovali. Sám asi nečekal, že se dostane do konečné nominace.
Každý v týmu nemůže být hvězda
Jak to vidí Ondra: Za posledních pár let jsem zjistil, že je to o tom, co dokážete opakovat každý zápas. Nathan MacKinnon dělá dva body každý večer, ale stojí za tím ohromný talent a ještě víc práce. Já jednou za čas třeba taky dám dva góly, ale nedokážu to vždy. Pokaždé ale ubráním oslabení, klidně i pětkrát šestkrát za zápas. Umím třeba taky vyhrávat buly. A vy pochopíte, že z toho se stává vaše pravidelná práce.
Jak to vidím já: V tomhle směru by měli být nápomocní i trenéři. Jako trenér vidím v hráčích potenciál a věřím, že je dokážu vyprofilovat do rolí, ve kterých se daní hráči budou cítit dobře. Já jako mladý dával dost gólů, ale akceptoval jsem novou úlohu. Chtěl jsem se někam dostat a věděl jsem, jaké jsou mé silné stránky. Trenéři mě v tom podporovali. Je důležité akceptovat jejich rozhodnutí. Díky tomu můžete mít skvělou kariéru a vaše výkony zase pomohou vaší organizaci.
Můj odchod do zámoří
Jak to vidí Ondra: Byli jsme na mezinárodním turnaji a po něm jsem dostal nabídku odejít do Ameriky. Vždycky jsem chtěl i studovat a věděl jsem, že se v Česku těžko kloubí vzdělání a hokej na nejvyšší úrovni. Na Karlově univerzitě nikoho nezajímá, že hrajete hokej. V Americe se koukají na studující sportovce úplně jinak. Pomáhá se jim, aby dokončili vzdělání. Odešel jsem v šestnácti. Na rozhodování jsem měl tři dny, ale po 15 minutách jsem měl jasno, že do toho půjdu.
Jak to vidím já: Už v šestnácti jsem se objevil ve vítkovickém áčku a do kanadské juniorky jsem odcházel v osmnácti. Nedovedu si představit, že bych takové rozhodnutí učinil já nebo mí rodiče dřív. První měsíce v Kanadě mi bylo smutno, chtěl jsem zpátky. Neuměl jsem anglicky, zvládl jsem mluvit jen lámaně rusky. Stesk po domově hraje velkou roli, rodiče mě přemlouvali, abych vydržel. A jsem rád, jak to dopadlo. Obdivuji odvahu, že někdo zvládne odejít již v šestnácti.
Vliv rodičů
Jak to vidím já: Mají obrovský vliv. V týdnu jsou v práci, víkendy tráví s dětmi na zápasech. Vím, že se každému nechce o víkendu vstávat v sedm ráno a pak být celou dobu zavřený někde v chladu na zimáku. Věřím, že rodiče toho musí hodně obětovat. Dělají to ale s láskou. Z každého dítěte nevyroste špičkový hokejista, ale do života jim to dá skvělou školu. Naučí se režimu, tvoří si charakter, hýbou se a třeba mohou zjistit nadání pro jiné sporty.
Jak to vidí Ondra: Rodičům musím poděkovat, že mě podporují ve všech rozhodnutích. Mladí odcházejí do Ameriky s iluzí, že to bude růžové. Vše bude připravené, trenér bude hodný, místo v první lajně a každý zápas tři góly. Jakmile se něco nedaří, nemáte komfort domova a rodiče, o které se opřete. Ani mé vyjadřování v angličtině nebylo na začátku tak dobré, chyběli mi i kamarádi. Jde ale o to, že zdoláte hřeben a vše se zlomí.
Hokej a vzdělání
Jak to vidí Ondra: Vždycky jsem chtěl být profesionální hokejista. Vyrůstal jsem v rodině, kde byl táta inženýr a máma právnička. Chtěl jsem zapadnout, abych neměl jen gympl. Hokej taky beru jen jako část života. Když se soustředíte na jednu věc, jste nekompletní člověk. Potom se můžete rozvíjet. Na univerzitě studuju strojárnu, budu inženýr se zaměřením na matematiku. Zbývají mi poslední dva měsíce a tři předměty.
Jak to vidím já: Je neskutečné, jakou cestou se Ondra vydal. Málokdo to zvládne a dostane se i v hokeji na úroveň, na kterou si přeje. Není sranda hrát utkání, učit se a navíc prospívat. Přeji si, aby více hráčů šlo touto cestou. Vnímám také, že se zvedá univerzitní hokej v Česku, který je ale pořád na počátku.
Přesun na farmu
Jak to vidí Ondra: Na univerzitě v Minnesotě jsem hrál pod Mikem Hastingsem. Výborný kouč, který vyžadoval disciplinovanost jako třeba pan Varaďa. Cítil jsem, že jsem byl na vyšší taktické úrovni než spousta ostatních kluků. Silová stránka je ale v AHL jiná. Je složité, když nastoupíte proti třicetiletým frajerům, kteří měří metrák a mají vousy až pod triko. Z univerzity jsem ale naštěstí měl jsem dobrou průpravu. Cesta z juniorské soutěže do AHL je podle mě o dost těžší.
Jak to vidím já: AHL i mně osobně dala obrovskou školu. Hrálo v ní tehdy spoustu veteránů a ostřílených bardů. Dnes je AHL rychlá a výborná soutěž. Nemyslím si ale, že se tam vytvoří soudržný tým. Spíš se v ní objevují jedinci, kteří se přes ní chtějí prokousat do NHL a nekoukají tolik na tým. Jsou ale výjimky a věřím, že zrovna Ondra je jednou z nich. Věřím, že se i díky tomu dostane trvale do NHL.
