Pocházíme z opačných koutů republiky. I v NHL jsme dost často hráli v různých konferencích. S Tomášem Vokounem, mistrem světa a jedním z nejlepších brankářů české hokejové historie, nás ale pojí dlouholetý kamarádský vztah. Byl jsem moc rád, že přijal mé pozvání na stream. Pokecali jsme o vážných i nevážných věcech. Zodpověděli dost Vašich dotazů.
Doufám, že jste si rozhovor užili stejně jako my. Zpětně si ho můžete spustit na mém instagramovém profilu. Bavili jsme se o extralize, trenéřině, vývoji chytání nebo Tomášových nástupcích v brankovišti. Tady si můžete přečíst maličkou ukázku, na co mimo jiné také přišla řeč.
Naše seznámení a souboje v NHL
Jak to vidí Tomáš: Jsme stejný ročník narození, od 15 let jsme spolu hrávali v reprezentačních výběrech. Pamatuju si, když jsem s tátou přijel na první sraz mládežnické reprezentace. Vždycky jsem byl rád všude načas, dorazili jsme o dost dřív. Venca s rodiči byl první, koho jsem potkal na parkovišti. Dodnes si pamatuju, že měl na sobě křiklavě modrou bundu. V kabině byl zase Honza Němeček, který mi později dal jediný svůj gól v NHL. I Venca mi ho asi dal, ale z těch všech 1500 inkasovaných gólů si ho nevybavím.
Jak to vidím já: Myslím, že jsem znal Tomášova slabá místa. Navíc jsem mířil nahoru na lapačku, ale šlo to mezi nohy. Byl jsem dost nevyzpytatelný!
Jak se hrálo v Nashvillu
Jak to vidím já: Měl jsem to tam moc rád. Vládla tam pohoda, bylo to velmi pěkné město, návštěvu jsme si se spoluhráči vždycky užili. I klub působil rodinným dojmem. Vnímal jsem, že jde organizace správným směrem. Měla skvělého trenéra Barryho Trotze a i v posledních letech si tým udržuje velmi slušnou výkonnost.
Jak to vidí Tomáš: Já to tam miluju. Mnoho hráčů nezažilo, co znamená psát historii klubu. Klub v NHL úplně začínal, v přerušené hře se fanouškům vysvětlovala hokejová pravidla. Vznikla tam výborná komunita, zápasy mají neskutečnou atmosféru. Při mém odchodu to v klubu nebylo ideální, ale teď je to zase skvělá destinace pro hráče. Cílem agentů je dostat kluky právě do tohoto klubu. V Nashvillu se nám také narodily obě děti, prožili jsme tam krásných deset let.
Proč (ne)žiju v Americe
Jak to vidí Tomáš: Po výměně na Floridu jsem plánoval, že se do Nashvillu jednou vrátím. Život ale šel dál, člověk se měnil, našel nové přátele. V Nashvillu bych zase začínal od začátku, děti už chodily do školy a není jednoduché přestěhovat teenagera, když už si někde vytvořil kamarádské vazby. Navíc dobří lidé se dají najít všude a je důležité, aby se všichni cítili šťastně.
Jak to vidím já: Já hrál a poznal život jen v Buffalu a Ottawě. V obou místech jsem si vytvořil vazby a přátele. Když se po čase dostanu do Ameriky a vidíme se, cítím, že jsem vítán. Máme vzájemný respekt. Amerika je pro mě dodnes speciální místo, ale cítil jsem, že se po konci NHL mám vrátit domů. Táhlo mě to sem.
Co když se potkáme za pět let
Jak to vidí Tomáš: Možná se budeme bavit o našich zdravotních problémech (smích). Bude nám padesát. Doufám, že budu zdravý, šťastný a budu si užívat života. Vencovi přeju, aby si dál budoval trenérskou kariéru, které už dost obětoval. A taky doufám, že si dál budeme mít co říct. Se spoustou spoluhráčů nemusím mluvit pětkrát týdně, neslyšíme se klidně roky. Když se ale sejdeme, přijde mi, že jsme se neviděli dva dny. I o tom je hokej.
Jak to vidím já: Jsem za tenhle rozhovor moc rád. Trochu mě mrzí, že jsem se s Tomášem nepotkal při nedávném setkání hráčů ze zlatých časů i osobně. Respekt a souznění mezi námi všemi dál funguje. Českému národu tahle éra chybí. Přál bych si, aby zase přicházely úspěchy a aby i mezi současnými hráči a celkově v celé společnosti byla větší víra, že můžeme v čemkoli uspět.
Tohle je jen malá ukázka, celý stream najdete na mém Instagramu. Doufám, že si ho užijete stejně, jako jsme si povídání užili my!
