Bylo to příjemné a komorní. Připadal jsem si, jako kdybychom seděli na kávě. Nevnímal jsem, že nás snímají kamery a před námi jsou mikrofony. Spíš jsem se zaposlouchal do vět, ze kterých jsem se snažil vzít co nejvíc do vlastní práce, posunout se. Nedávno jsem se zúčastnil dílu Forum Bez frází s trenérem fotbalové Slavie Jindřichem Trpišovským a trenérkou ženské basketbalové reprezentace Romanou Ptáčkovou.
Musím říct, že to ve mně zanechalo velký dojem.
Seděl jsem se dvěma špičkovými trenérskými osobnostmi, i když se každý z nás pohybuje v jiném sportovním prostředí. Moc si vážím podobných pozvání. Také ostatní trenéři se dovedou zapáleně bavit o svém odvětví. Řeší, jak se v něm profesně posouvat nebo jak v něm zlepšovat hráče.
Přiznám se, že se společný termín na diskuzi hledal několik týdnů. Natáčení trvalo tři čtyři hodinky. Navíc se konalo v Praze, kam musel člověk přicestovat. Naštěstí se to stihlo před začátkem extraligové sezony. Horší to měl například Jindřich, který setkání musel napasovat mezi utkání své Slavie.
Jsem ale rád, že se všechno povedlo. Rád sdílím názory a debatuji. Vždy také záleží, kdo diskuzi moderuje a kdo je po mém boku. Musím prozradit, že v současné chvíli bych pozvání na podobnou akci asi již nedal. Prostoru v sezoně je doopravdy málo.
Na podobná povídání zase správný čas přijde.
O to víc ve mně zůstává několik zajímavých myšlenek ze zmíněné diskuze. Líbilo se mi naše souznění. Jako trenéři víme, že jsme tam především pro hráče. Jedině pokud mají kompletní balíček vedení a trenérskou péči, může být jejich výkon naprosto soustředěný. Na tohle, režim nebo rozdělení rolí já hodně dbám. Hráč by měl vědět, co a jak má hrát, aby si při nervózních chvílích v utkáních dovedl co nejlépe poradit.
A ještě bych rád ztratil slůvko o svých spolu-diskutujících.
Jindřicha znám už z jednoho předchozího projektu. Vnímám, jak žije s týmem, což se mi moc líbí. Moc mu přeji, aby uspěl v lize i evropských pohárech. Slavia to má ale těžké. Očekává se, že bude neustále vyhrávat. Sám z trenérské branže ale vím, že to není vůbec jednoduché. Náročné bývají i zápasy proti týmům, které chtějí opustit sestupové vody v ligových soutěžích, hráči těchto týmů se zase v těchto utkáních snaží zviditelnit, zaujmout, hrají „na krev“.
Romana Ptáčková měla na některé věci zase úplně jiný pohled. Jako špičková basketbalová trenérka pracuje s menším počtem hráček. Má i zkušenosti s národním týmem, což bylo pro mě i Jindřicha hodně inspirující. Navíc basketbal, já považuji za velice podobný sport jako hokej. Hraje se pět na pět. Do dění se dá zasahovat a ovlivňovat vše střídáními, měnit často průběh hry, taktiku, apod. Před brankou nebo pod košem je to kolikrát až válka.
Přemýšlel jsem, že by mi se mi líbilo jednou vyrazit na stáž do basketbalového nebo házenkářského klubu. Pořád je to kolektivní sport, ve kterém se objevují podobné prvky jako na ledě. Když je trenér vnímavý, dost si toho odnese. Doufám, že se jednou, někdy v budoucnu, podobná nabídka objeví.
Ale až na ni bude správný čas. Teď ho věnuji hokeji a Dynamu Pardubice.
Pokud vás zaujali předchozí řádky a promeškali jste Forum Bez frází v televizním vysílání, videozáznam našeho povídání lze přehrát níže. 🙂
Zdroj fotografie: Facebook profil Barbory Černoškové
Zdroj videa: YouTube kanál Bez Frází
