Jak vypadá tréninkový plán profesionálního českého hokejisty? V dnešním článku se mrkneme zblízka na přípravu třineckých Ocelářů. Jak asi tušíte, je to dřina. Ostatně jako všechno, co s hokejem souvisí.
Nepopulární letní příprava
Tréninkový plán dělíme na dvě hlavní části. Letní příprava s před závodním obdobím a sezóna. Letní příprava začíná na začátku května a končí začátkem extraligy v září. První dva měsíce, tedy květen a červen, věnujeme vždy aktivaci svalů po krátkém volnu. Kluci trénují od pondělí do pátku, a to buď ve dvoufázových blocích ráno a večer, nebo v dopoledním delším bloku, který má zpravidla tři až čtyři hodiny.
Trénink plánujeme společně s kondičním trenérem nesmírně pečlivě, v každém týdnu máme jasně vytyčený cíl, kam chceme kluky dostat a posunout. Smyslem letní přípravy je primárně budovat kondici. Obecně se dá říct, že ji hráči nemají moc v lásce, protože se jedná o fyzicky velmi náročné období, ve kterém kombinujeme celou řadu cvičení s ostatními sporty.
Nedílnou součástí je například běh po okolních lesích, letním stadionu, skákání do schodů nebo cyklistika. Laikové se často domnívají, že když biatlonisté trénují v létě na inline lyžích, hokejisté trénují na inline bruslích. Tak tomu ale není, protože pohyb na inlinech je něco jiného než pohyb na ledních bruslích. Mnohem raději volím v tréninku pro hráče basketbal, florbal nebo fotbal, ty jsou typově lednímu hokeji velmi podobné a kluky navíc hodně baví.
Zpátky do chladu
V srpnu se pak hráči vracejí na led a přirozeně tak tréninků mimo led ubývá. Srpnové víkendy jsou zpravidla volné, ale od začátku srpna začínáme s přípravnými zápasy. První dva týdny v srpnu trénují kluci dvoufázově – na ledě, a potom ještě v posilovně.
Pokud někdo letní přípravu fláká, projeví se to na ledě dřív nebo později tak, že mu dojdou síly. Kondice, která je pro lední hokej naprosto klíčová, se nedá vybudovat přes noc. Je zapotřebí na ní pracovat kontinuálně. Většina mých hráčů tohle dobře ví, a proto sportují i ve volném čase. Nezřídka od nich slyším, že byli s rodinou o víkendu plavat, jezdit na kole, zahrát si tenis nebo třeba golf. Čas od času se ale setkám i s tím, že hráč letní přípravu zanedbává nebo se víc soustředí na budování svalů v posilovně, než na vytrvalost a fyzičku. Takový hráč má pak fantastický rozjezd, ale za dva měsíce mu dojde dech a raději ho pošlu na běžeckou dráhu, aby dohnal kondici, která mu schází.
Jakmile začne v polovině září sezóna, trénujeme hlavně na ledě a v posilovně, kde jsou tréninky řízené a každý si musí odcvičit to, co jsme s kondičním trenérem naplánovali. Jakkoli jsou tréninky v posilce i na ledě náročné, nestává se, že by trénink skončil a za 10 minut už hráči odcházeli osprchovaní a převlečení domů. Sami od sebe zůstávají déle na ledě a posouvají svoje limity, dovednosti a chtějí se zlepšovat. Vědí, že pokud chtějí vydržet celou sezónu, která je po čertech dlouhá, musejí makat.
Galeje zvané soustředění
Oceláři jezdí na soustředění jednou až dva krát ročně (v závislosti na délce sezóny) na Slovensko do Nízkých Tater na Mikulášskou Chatu. Od neděle do pátku, tedy šest dní dřiny, šest dní tréninku ve vysoko – horském prostředí, šest dní výzev a překonávání se.
Vlastně se ani moc nedivím, že hráči nemají soustředění v oblibě. Každý den absolvují dva několikahodinové a úmorné tréninky, během kterých si opravdu sáhnou na dno. Běhají do kopce, chodí do kopce se zátěží, sprintují kolem jezera nebo lezou až na Chopok. Aby to nebylo jen čiré sportovní zlo, součástí soustředění jsou i skupinové sporty jako fotbal, florbal nebo basket, během kterých kluci vždy o něco soutěží a co je hlavní – chtějí vyhrát za každou cenu. A ne jen tak o něco. Soutěží mezi sebou o to, kdo bude kondičně dělat víc nebo míň. Poražený musí víc běhat, dělat víc kliků nebo vynést do kopce svého spoluhráče. Dost se tedy vyplatí vyhrávat. Je to prostě stejné jako na ledě – vítěz bere vše, poražený musí o to víc zamakat.
