Hokejový trenér Martin Stloukal se stal díky svému proslovu na několik dní senzací českého internetu. Pro mě je však jeho projev zklamáním, přijde mi smutné, kolik lidí mu fandí a byl bych nerad, kdyby se všichni trenéři házeli do jednoho pytle.
Předpokládám, že všichni tuší, o čem je řeč. Ani ne před dvěma týdny měl trenér Stloukal „šatnový proslov“ ke svým patnáctiletým hráčům. Nahrávka proslovu vzala česká média útokem, protože forma projevu byla… peprná? Adekvátní slovníku dnešní mládeže? Nebo že by spíš až… hulvátská? Názor ať si udělá každý sám.
Trenér, kterému netleskám
Patnáctiletý člověk ještě není dospělý. Sice už mu nějaký ten pátek zdobí peněženku občanka, za tři roky bude dokonce smět řídit auto, ale je dospělý? Ani náhodou. Většině potrvá ještě několik let, než najdou sami sebe, srovnají si v hlavě hodnoty a najdou cestu, která jim bude vyhovovat. Teď je jim patnáct a potřebují kolem sebe trenérské vzory stejně jako v době, kdy jim byly tři a měli před sebou rodiče, kteří je doprovázeli u prvních životních krůčků. Jak vůbec můžeme čekat, že z těch kluků jednou vyrostou slušní dospělí, kteří za každým druhým slovem neříkají „vo–, pi–, ku— a ču….”, když s nimi sami neumíme mluvit normálně?
Hokejový trenér je pro mladého kluka, který sní o kariéře v NHL, jedním z nejdůležitějších lidí v jeho životě, za tím si stojím. Pro mnohé kluky je druhým tátou, protože čas, který spolu denně stráví, rozhodně není zanedbatelný. Trenér bez hráčů není nic. Proto mi přijde naprosto alarmující, když taková persona, ke které hráči vzhlíží a měli by jej mít za charakterního a zásadového lídra, mluví s mládeží prudce, bez nadsázky a podle mého krajně nevhodně.
Jde to i jinak
S Martinem Stloukalem naprosto soucítím v tom ohledu, že když vám hráči přijdou po pauze nepřipravení, jste z jejich přístupu zklamaní a máte na chvíli chuť se na všechno vykašlat. Když vám tohle udělá dospělý hráč, ukážete mu tvrdou ruku, nařídíte tréninky navíc nebo mu sáhnete na peníze, a on si velmi rychle rozmyslí, jestli se promptně hodí zpátky do formy, nebo se bude následně poroučet z klubu. Patnáctiletý kluk je puberťák. Jasně, že na něj platí sprostá slova, ponížení a dupnutí. Ale co si z toho vezme do života? Tolerovali byste, kdyby s vaším dítětem takto mluvili učitelé na dennodenní bázi ve škole?
Jako trenérovi mi na mých hráčích záleží, nejsou mi lhostejné jejich osobní životy. Vnímám to, jak se vyjadřují mimo led nebo jak jim to jde ve škole. Strašně moc bych si přál, aby ve mně viděli nejen schopného hokejového trenéra, ale i správného chlapa. Takového, který jde příkladem jejich hokejové smečce. Já jsem jejich učitelem a to, jací z nich vyrostou lidé, je i moje vizitka. Říká se – jaký trenér, takoví hráči. Dorost brněnské Techniky teď nejspíš šlape jako pila, hráči chodí včas na tréninky a snídají tvaroh. Sám jsem zvědavý, jak dlouho jim to vydrží a kolik hráčů v týmu nakonec zůstane.
Tvrdá ruka? Důslednost? Tréninková morálka? Týmové nastavení ve stylu “jeden za všechny, všichni za jednoho“? Tohle všechno je při tréninku hokeje zapotřebí. Sám nejsem žádná útlocitná princezna, umím zvýšit hlas a po hráčích pravidelně chci, aby ze sebe vydali maximum. Zároveň o tom s nimi neustále komunikuji, vysvětluji jim, proč to tak musí být, proč je nesmírně důležité, jaké potraviny do těla dávají, jak by měli pracovat, jak se připravovat, starat se o sebe. Oni to musí v první řadě pochopit a přijmout za své. Pochopit, že to dělají pro sebe, pro svou budoucnost, ne pro rodiče a ani trenéra, který někdy chce jen další titul.
Zažil jsem spoustu trenérů, ale v patnácti přede mnou nikdo takový tyjátr nedělal. A vidíte, kariéru jsem měl bohatou, vyrostl ze mě poctivý hráč, člověk a trenér, který věří, že je správným lídrem. A jsem za to nesmírně rád.
