Stejně jako v uplynulých letech jsme letos v červnu vyrazili s ocelářským týmem na pětidenní soustředění do Nízkých Tater. Jak letos hráči trénovali a co všechno jsme pro ně připravili, se dozvíte v dnešním článku.
Kromě autobusu plného hráčů, spinningových kol a realizačního týmu, který letos čítal 8 lidí (já, můj asistent, kondiční trenér, video trenér, masér, fyzioterapeut a dva kustodi), jsme vezli taky dva po střechu narvané tranzity plné vybavení z posilovny a dalšího náčiní pro trénink ledního hokeje. Jeli jsme jako vždy na Mikulášskou chatu do Nízkých Tater, kterou vlastní prezident našeho klubu, pan Ján Moder. Na chatě je o nás vždy kvalitně postaráno a navíc tam máme opravdu skvělé zázemí pro pestrý trénink.
Když to smrdí běháním
Den začínáme v 7:00 společnou rozcvičkou a následným během kolem nedalekého Vrbického plesa. Okruh kolem něj měří 800 metrů a kluci si ráno dají tak 2-3 kolečka. Následuje snídaně a v 9:00 dopolední trénink. V pondělí pršelo, a tak jsme přistoupili na plán B a namísto venkovního tréninku u chaty jsme popojeli autobusem asi 30 min níže do vesnice Závažná Poruba, kde nám už jednak nepršelo, a kde jsme měli k dispozici venkovní hřiště a víceúčelovou halu.
Ostatní dny nám počasí naštěstí přálo, a tak jsme trénovali venku. Jeden ze dvou tréninků denně byl vždy věnovaný kondiční část, ta obecně není moc populární. Především když je venku krásně, tak už hráči tuší, že to „smrdí dalším běháním“. S kolegy bereme v potaz to, že jsou někteří hráči po zraněních, typicky se jedná o svalová namožení, drobná pochroumání pohybového aparátu nebo i operace křížových vazů v koleni. Sám jich mám za sebou pět, proto někteří namísto běhu sednou na kolo a trénink si odjedou na něm.
Po dopoledním tréninku už se hráči zpravidla těší na oběd, po kterém mají krátké volno. Odpolední trénink začíná po svačině v 16:00, má něco přes hodinu a většinou tedy bývá kratší než ten dopolední. Po něm hráči mohou využít služeb maséra a wellness zóny přímo na chatě.
Na večeři se hráči začínají trousit kolem šesté. V půl desáté je pak pro ně připravená ještě druhá večeře, třeba studená mísa nebo ovoce, protože kalorický výdej mají za den obrovský. Ve 22:00 večerka a zasloužený spánek. Pokud si někdo představuje bujaré diskuze u piva až do ranních hodin, musím vás vyvést z omylu. Jednak toho mají hráči za celý den „plné kecky“, na spánek se upřímně těší, a jednak by ranní nepřipravenost mohla znamenat další navýšení tréninkových dávek pro všechny a tomu se chce opravdu každý vyhnout obloukem J.
Když prohraješ, dáš si navíc
Kluci nikdy dopředu neví, jaký trénink je čeká. Kdyby totiž tušili, co jsme pro ně s kondičním trenérem nachystali, tak by se ze začátku mohli instinktivně držet zpátky, nejeli by na úplné maximum a snažili se šetřit síly na finálová kola. Tohle my ale nechceme, my chceme maximální nasazení od první do poslední vteřiny. Tak jako během utkání na ledě. I proto nosí během všech tréninků hráči hrudní pás, který jim měří tepovou frekvenci a my na tabletu vidíme, kdo je při tréninku v jakém stavu, jak dané stanoviště a tréninkovou zátěž zvládá.
Naprostá většina tréninků je koncipovaná jako soutěž. Buď soutěží jeden na jednoho, nebo ve skupinách. Ti, kteří „soutěž“ prohrají, zaplatí tréninkem navíc… typicky se jedná o žabáky, angličáky, trakaře, kliky nebo dřepy. A po cca dvouhodinovém tréninku vám můžu říct, že žabáky navíc setsakramentsky bolí. Jenže je to zapotřebí, k hokeji dřina patří. Chci, aby hráči chtěli soutěžit. A ještě víc chci, aby chtěli a budovali v sobě touhu vyhrávat. Protože o tom hokej koneckonců je.
Když chceme hráče opravdu hodně vyhecovat, soutěží proti nám, trenérům. Protože porazit trenéra jim vždycky zlepší náladu! Sebekriticky musím uznat, že jim to letos šlo velmi dobře, soutěžil jsem několikrát a nevyhrál snad ani jednou J.
Překvapení: Dračí Battle
Věřím, že nejnáročnějším dnem byla letos pro hráče středa. S trenéry jsme vymysleli speciální triatlon, jehož cílem bylo, aby si hráči kromě maximálního nasazení a tréninkové zátěže sáhli ještě níž, než na dno. Aby se vyhecovali, spolupracovali jako tým a táhli za jeden provaz.
Na začátku jsme je rozdělili do tří skupin. Soutěžili odděleně, aby nikdo nevěděl, co je čeká. Začali jsme těžkým kruhovým tréninkem, na kterém jeli nohy a vrchní část těla, netušili, že to nejhorší je teprve čeká. Po kruháči jim bylo řečeno, ať popoběhnou k Vrbickému plesu. Tam zjistili, že poběží deset kol, tedy osm kilometrů. Časy všech ve skupině se sečtou, zprůměrují a tým s nejlepším číslem vyhraje odměnu. Utíkali naplno, na mnohých bylo vidět, že už ke konci cedí krev, ale zvládli to všichni. Když doběhli, už už si mysleli, že se jde zpátky na chatu, ale další instrukce zněly popoběhnout k rozhledně vzdálené asi půl kilometru od plesa, kde na ně čekala další fáze. Dvanáctimetrová kláda.
Poslední etapou tohoto speciálního triatlonu bylo vynést kládu společnými silami do 300m strmého kopce a zase zpátky. Střídali se, měnili rozložení sil a perfektně spolupracovali. Když hráči strom zdárně snesli dolů, dostali pokyn… že si dají kopec ještě jednou, naposledy. Moc nadšení popravdě nebyli, ale opět odvedli skvělou práci! Potom už měli konečně hotovo.
Krátké volno, a pak opět do práce
Když teď zpětně soustředění rekapituluji, mám z něj velkou radost. Kluci jsou připravení, ve výtečné kondici a jde na nich vidět, že se kromě společných tréninků zdokonalují i samostatně. Po návratu ze soustředění jsme jeli v tréninkovém režimu ještě necelý týden. A potom… potom dostali všichni zaslouženou dovolenou, konečně 😊.
Upřímně musím říct, že ze mě po posledním tréninku spadlo obrovské napětí, protože letní příprava byla kvůli koronavirové krizi (samostatný článek o ní najdete zde) úplně jiná a hodně improvizovaná. Hráči mě ovšem nezklamali, pracovali opravdu skvěle a patří jim za to obrovské díky.
Co se bude dít dál? Po krátkém volnu přistál hráčům v mailu v neděli 12. července individuální tréninkový plán na jeden týden – to proto aby v pondělí 20. července přišli na první společný trénink po pauze už trochu zapracovaní. A rozjede se v plném proudu příprava na další sezónu. Těšíte se? Já už se nemůžu dočkat. Ze všeho nejdřív si ale hodlám užít zaslouženou dovolenou s rodinou a přáteli v Jeseníkách.
