Aktuálně jsem ve fázi, kdy si užívám zaslouženého odpočinku. Nabírám síly a energii na novou sezonu a po očku pochopitelně sleduji ale také hokejové mistrovství světa…

Je to splněný cíl. Po dvou letech jsme společně s Oceláři opět vystoupali až na extraligový vrchol a několik dnů po posledním zápase ve mně pomalu začínají uzrávat emoce…

Mnozí z vás mě znají jako hokejistu nebo trenéra. Nicméně nedílnou součástí mého života je také rodina a některé koníčky. Pojďme teď společně odkrýt oponu zimního stadionu…

Velké drama pro nás nakonec dopadlo šťastně postupem do finále. V semifinálové sérii jsme v 7. zápase porazili Mladou Boleslav 3:0 a po dvou letech si tak opět zahrajeme o Masarykův pohár…

Období play-off je tradičně známé mimo jiné také delšími výjezdy na zápasy. V mém dalším blogu se proto dočtete, jak si správně „ hokejově “zabalit a jak to vlastně na takovém výjezdu logisticky chodí…

Play-off je v plném proudu a já mohu s potěšením oznámit, že první zápasy už má za sebou i naše mužstvo…

Kolektiv a správné nastavení atmosféry uvnitř týmu je nepochybně jedním ze základních stavebních kamenů potencionálního úspěchu…

Letošní sezona je v mnohých ohledech specifická. Po dlouhé přestávce a opětovném restartu soutěže na začátku listopadu hrajeme prakticky každé dva až tři dny…

Poslední výsledky jsou v našem podání už opět lepší. Neskutečně si toho vážím, protože jsme si v nedávné době prošli obdobím, kdy i přes herní převahu v utkáních, jsme je nedokázali zvládnout za tři body…

Vím, jaké to je, stát se zlatou medailí na krku před desítkami tisíc lidí na Staroměstském náměstí. Znám ten úžasný pocit vracet se na konci května do České republiky po těžké sezoně jako mistr světa…